Obě jsme prožily tragickou událost. Mirka na tom byla hůř, protože její dítě, má snacha, zemřela. Nemohli jsme za to, ale Mirka to dávala za vinu mému synovi.
Byla to divná noc. Prosinec, přesto byla bouřka. Syn Radek jel se svojí ženou Lenkou a jejich dcerkou Kamilkou z chaty. Cítila jsem se ten večer divně. Když je bouře v takovém období, vnímáte tu zvláštní energii.
Čekala jsem na telefon, rodinka volala vždy, když dojela domů. Tu noc ale přístroj dlouho nezvonil.
Velmi se milovali
Radek s Lenkou se seznámili na střední. Byl o rok starší než ona. I když nám dívky domů nevodil, Lenku nám představil skoro hned. Možná ještě v době, kdy se poznávali jako kamarádi. Já hned poznala, že se sobě líbí. Byli moc zamilovaní.
Ta energie, která z nich byla cítit, byla skvělá. Nikdy jsem je nezažila, že by se jen trochu vážně neshodli. Spíš se jen špičkovali, ale to bylo z legrace. Zkrátka to byla osudová láska.
Maminka byla opatrná
Jak jen to šlo, našli si podnájem a sestěhovali se. Oba měli při studiu nějaké brigády, takže se uživili. I když jim doma nic nechybělo, zkrátka chtěli být spolu. Oba už byli dospělí, stále nás navštěvovali.
Je pravda, že Lenčina maminka Mirka si myslela, že jdou na to trochu rychle. Bála se, aby si holka nezkazila život, kdyby náhodou otěhotněla. Mirka byla jednou rozvedená, žila s přítelem. Takže měla obavy z toho, co muži dokážou. Měla jsem pocit, že jsme si ale nakonec všichni sedli.
Natěšení na rodinný život
Radek si po škole našel zaměstnání, stejně tak i Lenka. Byli zcela připraveni na to, aby žili jako rodina. Tak nějak nás na to i připravovali, takže Mirka pronesla, aby se hlavně vzali dříve, než bude miminko.
No, Radek a Lenka měli svatbu a Kamilka se narodila o sedm měsíců později. Takže asi tušíme, jak to bylo. Nám to nevadilo, Mirka raději mlčela, ačkoli Radek nám říkal, že pronesla něco ve smyslu, že to alespoň nějak stihli, aby lidé nic neříkali.
„Někdy nechápu, jak mohla porodit a vychovat tak skvělou ženskou,“ usmíval se Radek. Je pravda, že občas jsme si pro sebe dělali z Mirky legraci, že jsme si říkali, proč asi první muž utekl. Bylo to však nevinné.
Vždy jsme byli připraveni pomoci a držet při sobě jako rodina. Mirka to však měla asi jinak.
Milovaná vnučka nám dělala radost
Když se Kamilka narodila, bylo to pro nás požehnání. I Mirka trochu pookřála, i když hlídací babička jsem byla spíš já. I když jsem ještě chodila do práce, snažila jsem se mít co nejvíc času, protože jsem si malou chtěla užít.
Mirka měla ráda svůj klid, ráda byla, když se vše řídilo podle ní. Takže se i stávalo, že se objevila nečekaně na návštěvě. Ale všichni jsme to tak brali. Byli jsme rádi, že máme velké štěstí. Spokojenou rodinu, kde se vlastně nikdo nehádá.
Žárlila na nás
Když byla Kamilka větší, rodinka pravidelně jezdila na naši chalupu, kde se malá vyblbla v přírodě a kamarády. Jen v létě tam byla někdy i celé prázdniny. Střídali jsme se u ní.
Mirka moc nadšená nebyla, protože jsme si rodinu jakoby uzurpovali na naši stranu, a za ní tím pádem mladí tak často nejezdili. To jsem nekomentovala. Neviděla jsem důvod, proč bych měla dětem upírat něco, když to máme.
Těšili se na společné Vánoce
Tehdy byl onen prosinec. Necelých 14 dní do Vánoc, takže jsme pomalu zdobili domácnost a těšili jsme se na svátky. Dokonce i chata se tehdy nazdobila, mladí se domluvili, že na Štědrý den budou tam, protože sníh v přírodě má větší kouzlo. Bohužel v tom složení se u stromku už nikdy nesešli.
Nikdo to nečekal
Byl víkend a Radek s Lenkou a Kamilkou jeli domů. Projížděli silnicí, která vedla skrz malý lesík. Naproti do zatáčky vjelo auto, které dostalo smyk a ocitlo se v protisměru. Obě vozidla byla vymrštěna mimo vozovku.
Pomoc nepřišla okamžitě, protože nikdo z účastníků nebyl schopen volat. Až řidič, který jel kolem, zavolal záchranku. A to bylo ještě štěstí, protože nešlo o frekventovanou silnici. Radek si nic nepamatuje, ani Kamilka naštěstí.
Podle lékařů syn i vnučka měli jen ztrátu vědomí, Lenka musela být uvedena do umělého spánku. Řidič z druhého vozidla a viník nehody taktéž. Ten se po týdnu probral. Lenka ne. Trvalo to měsíc.
Začala vyšilovat
Už tehdy Mirka projevila, jak umí být zlá a nepříčetná. Stále dokola mluvila o tom, jak je ta chalupa prokletá, že tam neměli jezdit, že Radek není dobrý řidič. Vždy jsme ji ale zarazili, když měl být u toho.
On byl zcela paralyzován, protože nevěděl, co bude s jeho milovanou ženou. Samozřejmě si to dával za vinu. Stále si přemítal, kam měl uhnout, aby se to nestalo.
Syn se zhroutil, ona ne
Bohužel po měsíci lékaři u Lenky konstatovali, že nastala mozková smrt. Byl to šílený pocit bezmoci. Syn se zhroutil, dokonce musel brát léky. Myslím, že tehdy jsem se víc starala o malou.
Tehdy jsme to byli my s manželem, kteří jsme jí řekli, že maminka je někde jinde. Mirčiny reak-
ce se zhoršily. Chápala jsem. Přišla o dítě. Snažila jsem se mít pochopení. Já byla ráda, že mé dítě přežilo. Je logické, že ke své krvi máte blíž. Snažila jsem se Mirce pomoct, být vlídná.
Po opakovaných atacích a jejích slovech, že přežil můj parchant, který Lenku zabil, jsem to ale nevydržela. Jasně jsem jí řekla, že Radka ztráta Lenky bolí možná víc než ji. On ji prostě miloval. Nesmírně. Vybral si ji a ona jeho.
Nevídáme se raději
Od té doby jsme se nenavštívili. Když Kamilka vyrostla, ptala se na babičku, chtěla ji vidět. Dali jsme jí potřebné informace. Holka byla odvážná a šla ji navštívit. Mirka se na ni prý s pláčem vrhla, že vypadá jako Lenka.
Nemyslím, že je Kamča kopií své maminky, ale budiž. Když to Mirce pomohlo. Kamča za ní občas chodí. Je prý sice svá, ale vždy ji ráda vidí, pohostí, někdy až moc radí do života. Jsem ráda, že spolu mají nějaký vztah. Přece jen jsou rodina. Že by ale někoho z nás napadlo se vidět, to ne.
Jana K. (64), Hradec Králové
