Domů     Podivný muž ovládal kočky v naší vesnici
Podivný muž ovládal kočky v naší vesnici
3 minuty čtení

Tlupa agresivních koček mnoho let trápila obyvatele naší vísky. Jen jediného člověka poslouchaly. Byla to podivín, kterému se každý vyhýbal.

V lesích Lužických hor najdete mnoho starých opuštěných hřbitůvků sudetských Němců, kteří zde kdysi žili. Jsou polorozpadlé a leží v blízkosti vesniček, které už mají nové hřbitovy z dob po válce.

Na jednom takovém opuštěném hřbitově nedaleko naší vsi se slézaly kočky z širokého okolí. Byla to nebezpečná tlupa. Jejich vzteklý řev se v noci nesl nad údolím a děsil, jako by to byl křik ze samotného pekla.

Chlupaté příšery se řítily tu po louce, tu přes silnici, vždy za nějakým cílem. Jednou rozbily skleník na naší zahradě, po druhé zlikvidovaly sousedův holubník, napadly i turisty na autobusové zastávce.

Kočičí komando

Vůdcem byla vždy kočka orientální, která se u nás volně moc neobjevuje. Černá jako uhel se smaragdově zelenýma očima. Pamatovala jsem si tu kočičí bandu z dětství, už tehdy byly postrachem.

Když jsem do naší vesničky přijela za rodiči už jako dospělá, seděly místní kočky na návsi. Zavrčely vzteky, jakmile mě uviděly. A musím přiznat, i když jsem se koček nikdy nebála, naskočila jsem v té chvíli okamžitě zpátky do auta.

V místní restauraci jsem posléze zjišťovala, nakolik řádí v okolí vzteklina. Vždyť proč jinak by ty kočky byly stále tak agresivní… Vzteklina neřádila, ale nikdo mi nedokázal odpovědět, proč se i mírumilovná kočička v této vesnici stane členem té divoké tlupy.

Zaklel

Maminka říkala, že jediný, kdo s kočkami vychází dobře, je místní podivín, který dělá hrobníka. „To on kočky navádí a ovládá,“ měla jasno. Nebrala jsem ta slova vážně a šla se raději projít.

Přece se v naší vsi nebudu bát, řekla jsem si. Na zahradě jednoho domku na kraji vsi jsem uviděla krásná jablíčka. Větev vykukovala přes plot a ovoce přímo nabízela. Utrhla jsem jedno.

V tu chvíli se rozrazilo okno chalupy a v něm podivín, o němž mluvila máma. Zaklel a ještě si odplivl. Se srdcem v kalhotách jsem se omluvila. Místo odpovědi se ozvalo kočičí zaječení. Z okna vyrazily čtyři micky a běžely ke mně.

Naštěstí byl u vedlejšího domu soused, který chytl duchapřítomně hadici a postříkat je vodou. Celá vyděšená jsem šla domů. Mámě jsem musela dát za pravdu. Když podivný muž pár let nato zemřel, kočky v okolí byly jako vyměněné.

Zdena (64), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.