Domů     Zvonky vyhnaly démony
Zvonky vyhnaly démony
3 minuty čtení

Stačila jediná noc v tom domě, abych pochopila, že je v něm ukrytá zlá energie. Naštěstí jsem dostala nápad, jak se jí zbavit.

Ten dům byl prý prokletý. Lidé v něm měli psychické problémy. A přesto stačilo tak málo – přesunout nábytek, pověsit do dveří zvonečky a rozsvítit kulaté lampy, které by vyzařovaly pozitivní energii. Dlouho se zabývám odhalováním negativní energie v domech.

Jsem touto činností známá po svých známých i okolí, a tak se na mě lidé obracejí často. Snažím se jim pomáhat, jak to jenom jde. Někdy mi ale dokážou práci ulehčit zvířata, nebo dokonce rostliny, které v takovém prostředí žijí nebo rostou.

Prokletý dům

Jednou mi takto ve starém domku na břehu řeky, kam mě pozvala jeho majitelka ze zoufalství, neboť si již nevěděla rady, poradila můra. Stala se mi inspirací. Paní domek podědila a velmi se obávala nemoci, která byla pro všechny její předky prokletím.

Všichni skončili tragicky. A hlavně několik let před smrtí měli vážné psychické problémy.

Nejhorší noc v životě

Přes den jsem v domku nic podezřelého nepostřehla, dům nevykazoval žádný nepříjemný aspekt. Zoufalá žena mě ale přesvědčila, abych v domě přespala. Alespoň jedinou noc. Jejímu přání jsem nakonec vyhověla. A měla pravdu.

Dům se po setmění změnil v hotové mraveniště všeho nemožného. Ten nejsilnější pocit, co jsem z toho měla, byl, že mi po těle leze snad všechna možná havěť, kterou si lze jen vymyslet.

Přiletěla můra

Přestala jsem se divit, že se lidé z takových nocí zbláznili a nakonec svůj život ukončili. Bylo to nějaké vnuknutí, když jsem ten pocit už nemohla vydržet, abych si pustila na notebooku Vivaldiho. Ráda při jeho hudbě pracuji, a hlavně usínám.

Meditovala jsem si, když tu najednou přiletěla můra. Její zmatené létání se náhle změnilo v ladné kruhy. Vnímala zřejmě vibrace hudby, které na ni příznivě zapůsobily.

Přesunuly jsme nábytek

Po chvíli jsem přestala i já mít ten nepříjemný pocit, že mi po těle něco leze. Do hodiny se energie v bytě zharmonizovaly. Konečně jsem mohla myslet a pracovat.

Začala jsem si uvědomovat tu podivnou změť různých předmětů kolem, a to zcela chybně rozestavěných. Začaly jsme ještě v noci s majitelkou domku přesouvat nábytek, některé předměty jsem přikázala vyhodit nebo vyřadit. Jiné přidat, koupit, postavit na přesně stanovené místo.

Zvonky do dveří

Hlavně zvonky! Rozvěsily jsme je po celém domě – hlavně do dveří. Paní mě poslechla a za několik dní mi nadšeně volala, že problémy se spaním přestaly a i rodinné vztahy se začaly vylepšovat. Cítila se čilejší, zdravější a spokojenější.

Měla jsem z toho radost. A přitom k tomu stačilo tak málo – udělat v domě pořádek.

Jana S. (66), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let