Domů     Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
2 minuty čtení

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh…

Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata.

Jeden z nich bude určitě mít princezničku, kterou budu strojit, plést jí copánky a kupovat panenky. Osud mě vyslyšel. Hned první vnouče byla Liduška, všichni další vnoučci byli už jen samí kluci. Liduška byla můj poklad.

Když se můj syn, její otec, rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Děti dostala do výhradní péče jeho exmanželka a on se nastěhoval k nám. Každý víkend jsem vyhlížela, jestli si vnučku k nám domů přivede. On o své děti ale bohužel moc nestál.

Život se rozsvítil

Když Liduška odmaturovala, stal se zázrak. Vnučka se nesnesla s novým přítelem své matky a rozhodla se, že se nastěhuje do našeho domu. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Život se mi rozsvítil.

Jenže to nemělo dlouhé trvání. Její spolužačka měla v jedné restauraci ve Švýcarsku sestru a dostala tam nabídku práce barmanky. Lidku lákala s sebou. I když jsem se o ni bála, chápala jsem tu touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.

Můj syn byl ale zásadně proti. Hrozně se rozzuřil. „Jestli odejdeš, už tě nechci nikdy vidět!“ křičel na ni tehdy. Paličatost zdědila po něm, sbalila si kufr a odjela.

Někdo k nám jde

Neviděli jsme ji mnoho let, ztratili jsme s ní kontakt. Doufala jsem však, že se jednou objeví. A právě to se loňské svátky stalo. Slyším zvonek, spěchám k oknu, abych zjistila, kdo k nám jde.

Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z psychodramatu. Bezmocně jsem sledovala, jak můj rozzuřený syn odhání od vrátek Lidušku i s kočárkem. Než jsem stačila otevřít okno, bylo pozdě.

Před pár dny jsem od ní dostala dopis, žije stále ve Švýcarsku a má dvě děti, holčičky. Tak já už jsem dvojnásobná prababička! Bojím se ale, že ani svou vnučku ani pravnučky už nikdy neuvidím!

Marie (79), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika