Domů     Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
2 minuty čtení

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh…

Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata.

Jeden z nich bude určitě mít princezničku, kterou budu strojit, plést jí copánky a kupovat panenky. Osud mě vyslyšel. Hned první vnouče byla Liduška, všichni další vnoučci byli už jen samí kluci. Liduška byla můj poklad.

Když se můj syn, její otec, rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Děti dostala do výhradní péče jeho exmanželka a on se nastěhoval k nám. Každý víkend jsem vyhlížela, jestli si vnučku k nám domů přivede. On o své děti ale bohužel moc nestál.

Život se rozsvítil

Když Liduška odmaturovala, stal se zázrak. Vnučka se nesnesla s novým přítelem své matky a rozhodla se, že se nastěhuje do našeho domu. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Život se mi rozsvítil.

Jenže to nemělo dlouhé trvání. Její spolužačka měla v jedné restauraci ve Švýcarsku sestru a dostala tam nabídku práce barmanky. Lidku lákala s sebou. I když jsem se o ni bála, chápala jsem tu touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.

Můj syn byl ale zásadně proti. Hrozně se rozzuřil. „Jestli odejdeš, už tě nechci nikdy vidět!“ křičel na ni tehdy. Paličatost zdědila po něm, sbalila si kufr a odjela.

Někdo k nám jde

Neviděli jsme ji mnoho let, ztratili jsme s ní kontakt. Doufala jsem však, že se jednou objeví. A právě to se loňské svátky stalo. Slyším zvonek, spěchám k oknu, abych zjistila, kdo k nám jde.

Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z psychodramatu. Bezmocně jsem sledovala, jak můj rozzuřený syn odhání od vrátek Lidušku i s kočárkem. Než jsem stačila otevřít okno, bylo pozdě.

Před pár dny jsem od ní dostala dopis, žije stále ve Švýcarsku a má dvě děti, holčičky. Tak já už jsem dvojnásobná prababička! Bojím se ale, že ani svou vnučku ani pravnučky už nikdy neuvidím!

Marie (79), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může