Domů     Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
2 minuty čtení

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh…

Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata.

Jeden z nich bude určitě mít princezničku, kterou budu strojit, plést jí copánky a kupovat panenky. Osud mě vyslyšel. Hned první vnouče byla Liduška, všichni další vnoučci byli už jen samí kluci. Liduška byla můj poklad.

Když se můj syn, její otec, rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Děti dostala do výhradní péče jeho exmanželka a on se nastěhoval k nám. Každý víkend jsem vyhlížela, jestli si vnučku k nám domů přivede. On o své děti ale bohužel moc nestál.

Život se rozsvítil

Když Liduška odmaturovala, stal se zázrak. Vnučka se nesnesla s novým přítelem své matky a rozhodla se, že se nastěhuje do našeho domu. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Život se mi rozsvítil.

Jenže to nemělo dlouhé trvání. Její spolužačka měla v jedné restauraci ve Švýcarsku sestru a dostala tam nabídku práce barmanky. Lidku lákala s sebou. I když jsem se o ni bála, chápala jsem tu touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.

Můj syn byl ale zásadně proti. Hrozně se rozzuřil. „Jestli odejdeš, už tě nechci nikdy vidět!“ křičel na ni tehdy. Paličatost zdědila po něm, sbalila si kufr a odjela.

Někdo k nám jde

Neviděli jsme ji mnoho let, ztratili jsme s ní kontakt. Doufala jsem však, že se jednou objeví. A právě to se loňské svátky stalo. Slyším zvonek, spěchám k oknu, abych zjistila, kdo k nám jde.

Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z psychodramatu. Bezmocně jsem sledovala, jak můj rozzuřený syn odhání od vrátek Lidušku i s kočárkem. Než jsem stačila otevřít okno, bylo pozdě.

Před pár dny jsem od ní dostala dopis, žije stále ve Švýcarsku a má dvě děti, holčičky. Tak já už jsem dvojnásobná prababička! Bojím se ale, že ani svou vnučku ani pravnučky už nikdy neuvidím!

Marie (79), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud