Domů     Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím
2 minuty čtení

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh…

Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata.

Jeden z nich bude určitě mít princezničku, kterou budu strojit, plést jí copánky a kupovat panenky. Osud mě vyslyšel. Hned první vnouče byla Liduška, všichni další vnoučci byli už jen samí kluci. Liduška byla můj poklad.

Když se můj syn, její otec, rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Děti dostala do výhradní péče jeho exmanželka a on se nastěhoval k nám. Každý víkend jsem vyhlížela, jestli si vnučku k nám domů přivede. On o své děti ale bohužel moc nestál.

Život se rozsvítil

Když Liduška odmaturovala, stal se zázrak. Vnučka se nesnesla s novým přítelem své matky a rozhodla se, že se nastěhuje do našeho domu. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Život se mi rozsvítil.

Jenže to nemělo dlouhé trvání. Její spolužačka měla v jedné restauraci ve Švýcarsku sestru a dostala tam nabídku práce barmanky. Lidku lákala s sebou. I když jsem se o ni bála, chápala jsem tu touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.

Můj syn byl ale zásadně proti. Hrozně se rozzuřil. „Jestli odejdeš, už tě nechci nikdy vidět!“ křičel na ni tehdy. Paličatost zdědila po něm, sbalila si kufr a odjela.

Někdo k nám jde

Neviděli jsme ji mnoho let, ztratili jsme s ní kontakt. Doufala jsem však, že se jednou objeví. A právě to se loňské svátky stalo. Slyším zvonek, spěchám k oknu, abych zjistila, kdo k nám jde.

Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z psychodramatu. Bezmocně jsem sledovala, jak můj rozzuřený syn odhání od vrátek Lidušku i s kočárkem. Než jsem stačila otevřít okno, bylo pozdě.

Před pár dny jsem od ní dostala dopis, žije stále ve Švýcarsku a má dvě děti, holčičky. Tak já už jsem dvojnásobná prababička! Bojím se ale, že ani svou vnučku ani pravnučky už nikdy neuvidím!

Marie (79), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud