Měla jsem podivné sny. Zdálo se mi o pohnutém životě dávno mrtvé prababičky. Byla to náhoda, nebo za to může fakt, že jsem si půjčila její šátek?

Prababička Anežka zemřela ještě před mým narozením. Zbylo po ní jenom několik fotek a šátek, který máma odložila na chalupě. Jednoho chladného večera jsem po tom šátku sáhla a stalo se něco, co dodnes nedokážu pochopit.

S přítelem jsem tehdy na podzim vyrazila na chalupu. Chtěli jsme si užít chvíle ticha u krbu a jenom odpočívat.

Vzbudil mě chlad

Večer byl příjemný, povídali jsme si a vypili láhev dobrého vína. Už dávno se mi neusínalo tak dobře. Jenže nad ránem mě vzbudil chlad a škrábání v krku. Poslepu jsem šmátrala ve skříni, kam máma odkládala různé oblečení.

Nahmatala jsem nějakou látku, omotala si ji kolem krku a opět mi bylo příjemně. Zalezla jsem zpátky do postele. Ale o sladkém spánku jsem si už mohla jenom nechat zdát.

Zlé noční můry

Až do rána mě pronásledovaly noční můry. Byly o ztrátě blízkých, nemocech. Když jsem se vzbudila, byla jsem celá zpocená. Pavel už oživil oheň v krbu a chystal snídani.

Měl dobrou náladu, ale já se necítila ve své kůži. „Hezký šátek,“ zkusil mě trochu rozveselit. Až tehdy jsem si uvědomila, co jsem si vlastně v noci dala kolem krku. Byl to starý šátek, který mi máma jednou ukazovala. Patřil prababičce.

Šátek jsem si nechala na krku, aby mě hezky hřál. Celý den jsem přemýšlela o tom, jestli ty noční můry mohly nějak souviset s šátkem. Ale já na tyhle věci nikdy nevěřila, je to prostě jenom kus látky. Jenže stejně bylo něco jinak.

Po celý den jsem měla špatnou náladu. Pavel mě vytáhl na procházku lesem, ale ani to mi nepomáhalo. Nezabralo ani dobré jídlo ve vesnické hospodě. Pavel měl o mě starosti, ale já nevěděla, co mu mám říct. „Asi na mě něco leze.

Doufám, že nebudu nemocná,“ řekla jsem nakonec, protože mě nic jiného nenapadlo. Pavel mi uvařil čaj, zabalil mě do peřiny a usedl ke krbu s knížkou. Brzy jsem usnula, ale ani teď mě nečekala klidná noc.

Jenže místo tragických událostí jsem se teď setkala se starou ženou, která se mi představila jako Anežka. Omluvila se mi za ty noční můry z předešlé noci. A pak mi vykládala o svém životě. Ztratila dva manžele a jedno dítě a sama se potýkala s vážnou nemocí.

Bylo mi z toho vážně smutno. „Janičko, děkuji ti, že jsi mě vyslechla. Moc se mi ulevilo,“ řekla Anežka na závěr svého vyprávění. Pak jsem se vzbudila.

Moje tajemství

Pavel mi řekl, že jsem se celou noc převalovala a mluvila ze spaní. Nechtěla jsem mu říct, o kom se mi zdálo. Sama jsem z toho byla zmatená, on by to určitě nepochopil. Je možné, že jsem díky šátku navázala kontakt s dávno mrtvou prababičkou? A pokud ano, proč se svým životním příběhem čekala až na mě?

Jana V. (57), Most