Domů     Hraběnky duch mi poradil
Hraběnky duch mi poradil
5 minut čtení

Lékaři nade mnou zlomili hůl. Nedokázala jsem si představit, co si manžel počne s dětmi sám. Moje modlitby vyslyšela žena z obrazu.

Nikdo si nikdy nemůže být svým zdravím stoprocentně jistý. I když se o sebe staráte, dbáte na zdravou životosprávu a pravidelně sportujete.

Já jsem celý život trávila mnoho času na čerstvém vzduchu, snažila jsem se jíst zdravě, nepila jsem alkohol ani jsem nekouřila, nezanedbávala jsem preventivní prohlídky u praktického lékaře.

Život mě bavil

Vždycky jsem byla plná optimismu a říkala jsem si, že jsem odolná, nemoci se na mě nelepí a že se jistě dožiji nejen věku, kdy děti opustí rodinné hnízdo, ale také že se budu radovat ze svých vnuků.

Děsivá prognóza

Náhlá nemoc, která přišla krátce po mých padesátých narozeninách, mě proto velmi zaskočila. Dlouho jsem nemohla uvěřit děsivé prognóze a stále jsem věřila a doufala, že to nebude tak hrozné, jak lékaři tvrdili. Opak byl ale bohužel pravdou.

Všechno na mě dolehlo až později. Nemoc začala rychle postupovat a léky na tišení bolesti moc nepomáhaly.

Bolesti byly stále větší

Přes den jsem se snažila dělat, že je mi celkem dobře, a potíže jsem překonávala, abych netrápila své blízké, aby hlavně děti nic nepoznaly, ale noci byly velmi kruté.

Nemohla jsem spát, celé hodiny jsem proseděla v křesle v obývacím pokoji a přemýšlela jsem o životě. Tak jsem občas upadla do stavu polospánku.

Ve snu mě navštívila žena

V tomto chvilkovém stavu se najednou přede mnou objevila žena v nádherných historických šatech. Pohladila mě něžně po vlasech a řekla, abych neztrácela naději. Že silná víra dokáže někdy zázraky.

Ona sama prý byla také hodně nemocná a stejně bezradná, jako jsem já, a tak prosila boha o pomoc, a ten ji nakonec vyslyšel.

Hledala jsem na internetu

V mém snu mě pak vedla k jakési kapličce se studánkou. To místo mi bylo povědomé a cítila jsem se tam velmi příjemně. Probudila jsem se krátce po půl osmé ráno.

Manžel i děti už byli na cestě do školy a do práce, takže jsem měla čas o svém snu více popřemýšlet. Uvařila jsem si kávu a sedla jsem si k počítači. Začala jsem hledat v okolí ono místo ze snu, až jsem ho nakonec našla. Byly to malé lázně nedaleko Kostelce nad Orlicí.

Příběh v kronice

Pustila jsem se do čtení historie onoho města. Co jsem se dočetla, mě naprosto fascinovalo. V tomto kraji žila kdysi dávno jistá hraběnka, která těžce onemocněla, takže nebyla schopna ani chůze.

Dávala se nosit na nejrůznější místa ve městě i v okolí a čerpala z nich energii k životu. Jednou ji služebnictvo zaneslo pod lipovou stráň nad řekou. Hraběnka v lenošce usnula, ve snu ji navštívila jakási žena v bílém, ukázala na nedaleký pramen a pravila:

„Tuto vodu pij! Umývej se jí a uzdravíš se!“

Pramen skutečně objevili

Sluhové opravdu našli v těch místech, které hraběnka po probuzení označila, ke svému překvapení pramen. Hraběnka vodu pila a koupala se v ní, jak jí paní ze snu poradila, a opravdu se jí v brzké době velmi ulevilo.

Z vděčnosti pak dala u pramene postavit kapli Navštívení Panny Marie a vedle malé lázně. Kaple se dochovala do našich časů a po její levé straně studna skutečně existuje.

Víra mě uzdravila

Ten příběh mě velice zaujal a uvěřila jsem mu. Koneckonců jsem ve svém stavu už neměla co ztratit. Chytila jsem se té naděje na vyléčení, vsadila jsem na zázračnou studánku a pustila se do boje se zákeřnou nemocí po svém.

Nevím, jestli to bylo skutečně mou vírou v dobrý konec, nebo voda opravdu zázračně léčila, ale nakonec jsem se ze svých zdravotních problémů dostala. Nejsem sice zdravá tak jako dříve, ta nejhorší prognóza lékařů se ale nenaplnila.

Jsem soběstačná, nejsem na nikom závislá a dokážu se postarat i o svoje nejmilejší.

Pravidelně provádím očistné rituály

O energických místech jsem si toho pak přečetla mnohem více.

Tak jsem se mimo jiné dozvěděla, že léčivé studánky byly vždy znakem místa, které mělo na lidský organismus příznivý vliv, a naopak studánky s takzvanou mrtvou vodou se nacházely zásadně v místech pro člověka škodlivých.

Léčivá je tedy nejen tato studánka, kam pravidelně jezdím, ale vhodné k procházkám je celé její okolí. I když na mě někdy lidé hledí jako na blázna, provádím v těchto místech pravidelně očistné rituály, které mají největší účinek zejména během úplňku. Podpořím je vždy půstem a pitným režimem.

Užívám si každý den

Od mé děsivé diagnózy uplynulo již více než deset let. Dnes se už cítím dobře a věřím tomu, že své zdravotní problémy zažehnám úplně, i když ne úplně běžným způsobem.

Někomu to celé může připadat bláznivé a hloupé, ale já jsem přesvědčena o tom, že jen díky onomu pramenu se moje zdraví tak moc zlepšilo a já se ještě můžu radovat ze života a být po boku svého milovaného manžela a dětí.

Simona K. (62), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let