Okouzlil mě na první pohled tím, jaký byl, co vyzařoval a taky svými životními zkušenostmi, co se jen tak někde nevidí. Měl tři děti a manželku poněkud prazvláštní.

Rozuměli jsme si, smáli jsme se na celé kolo a vydrželi spolu debatovat na hromadu různých témat. A v posteli? To byla směsice vzájemné přitažlivosti utkané spolu s vášní nám na míru. Jenomže i tak to zkrátka a dobře nedopadlo!

Potkali jsme se pozdě

Něco mi říkalo, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív. V době, kdy ještě neměl děti, protože bych mu je tak moc ráda chtěla dát právě já. On je však měl s jinou, která neodpovídala jeho požadavkům.

Byla přehnaně štíhlá s účesem na kluka, kdežto já měla bujný dekolt, smyslné ženské křivky a husté vlasy, což on prostě miloval. A bylo to víc než zřejmé, protože ho vzrušoval snad každičký centimetr mého já.

Popravdě, nikdy před ním jsem si s žádným mužem nepřišla tak krásná. Vždy jsem se snažila držet diety a každou chvíli jsem držela půst, jen abych se dostala na standardní podváhu.

Ideální prostě ve všem

Zdálo se, že pro něj nic není problém. Už po první schůzce jsem věděla, že budu chtít další a další. Vlastně jsem takovou vlnu souhry zažila úplně poprvé, na vlastní kůži, z očí do očí a tváří v tvář.

Náš sexuální život jasně vystihovalo slovo spalující, bylo v něm všechno. „Nikdy jsem nic podobného nezažil. Jsi ta nejnádhernější žena na světě,“ šeptával mi.

A ve chvíli, kdy vzpomínám na to, co dřív mezi námi bylo a už není, ještě dnes mě z toho neskutečně bolí srdce a snad i kůže, které se dřív s takovou láskou a vášní dotýkal.

Bolest je nesnesitelná

Neskutečně bolí, když si uvědomíte, že ten druhý má svoji rodinu, která je pro něj zásadní a vy jste byla jen kratochvíle.

Tak dlouho jsem věřila, že jednou budeme spolu, že třeba po pár letech společného randění posuneme náš vztah někam dál, vstříc společnému životu. Tam, kde budeme spolu jen já, on a jeho děti. S tím, že se dřív či později dočkáme i toho vlastního. Asi to byl jen můj sen, i když on mi ho nikdy nevyvracel.

Myslela jsem, že je můj

Snažila jsem se být pro něj úžasná, chápající a tolerantní, nicméně jemu to bylo podle všeho málo. Nebo spíš, ani o to nestál. Naše pletka by možná i nadále pokračovala, protože mu vyhovoval standard, který ve mně měl.

Vlastně jsem se mu naservírovala na stříbrném podnose. A pak jsem to konečně pochopila… Probrečela jsem snad stovky nocí, než jsem se rozhodla k tomu, že s ním skončím.

Náš vztah zamrzl jednou provždy na jednom a tom stejném bodě, nikam jsme se neposouvali a já dál čekat prostě nemohla. Kdybych s ním setrvala za stejných okolností, moje srdce by jednou explodovalo bolestí.

Ztratila jsem příliš

Teď, když se dívám na ty roky, které jsem promrhala s mužským, co si mě nikdy pořádně nevážil, koulí se mi slzy zklamání, hořkosti a neuvěřitelné prázdnoty po tváři. Asi moji duši oplachují, aby mohla zase dál žít a fungovat.

Nicméně potřebuji zapomenout, potřebuji se od něj emocionálně oprostit, potřebuji se zvednout a žít dál. Život strašně rychle běží a já s ním promarnila ty nejlepší roky života, a nakonec jsem stejně zůstala sama.

Sama, bez muže, bez dětí, které už mít nebudu… Sama bez rodiny, po které jsem tak moc toužila.

Danuše R. (54), Trutnov