O pět let starší a o dvacet kilo tlustší. Dělá oči na mého muže a jemu se to líbí! Začala jsem žárlit a pomlouvat ji. Nebylo to nic platné.

Když se přistěhovala na naše patro, myslela jsem, že je to taková trochu slabomyslná osoba. Nic ve zlém, ale četla jen reklamní letáky a háčkovala. Samé dečky, o které nikdo nestál!

Cpala se vším možným

Nejhorší na tom bylo, že postupně podělila celý náš čtyřpatrový panelák a chodila kontrolovat, zda máme dečku někde pěkně na očích vystavenou. Ani ostatní nájemníci z ní nebyli nijak nadšení. Kouřila téměř neustále a z jejího bytu se plížil dým.

Člověk by si mohl myslet, že u ní hoří. Denně si domů tahala tašky jídla. Samé nezdravé věci. Koblihy, uzeniny a takové ty kupované pomazánky. Musela mít cholesterolu za několik lidí dohromady, ale zdraví ji netrápilo. Byla naprosto čilá.

Ale v zájmu spravedlnosti musím uznat, že i pracovitá. Denně vytírala schody a po večerech chodila uklízet.

Líbila se mu

Občas vyprávěla, co všechno musí vytřít a uklidit. „Nějaká koruna se hodí, a navíc se mohu dívat na všechny filmy zadarmo. Ale mně se líbí jen pohádky, nic jiného nemusím,“ přiznala a mně začala díky svojí upřímnosti být sympatická.

Občas jsem ji pozvala na kafe. Zůstala radostně klidně i tři hodiny. Trochu mi šla na nervy, tak jsem ji důvěřivě předhodila manželovi. V důchodu se nudil a já si říkala, že alespoň přijde na jiné myšlenky. A bude si mě konečně vážit!

Za to, jak dobře mu vařím a jak hezky vypadám, proti ní. Ale to jsem se tedy hodně přepočítala. Od začátku na ní mohl oči nechat. Ona se mu opravdu líbila!

Bylo jim spolu dobře

Nevadilo mu, že chodí ve vytahaném tričku z tržnice. Naopak oceňoval, že je tam nahoře bez, jak kulantně nazýval absenci spodního prádla. Nevadila mu její zjevná obezita ani vrásky, na které si zadělala tím svým kouřením.

Byl z ní prostě paf, a co bylo nejhorší, ona z něho taky. Ani jí nevadilo, že je ženatý a měla by dát od něho ruce pryč. Bála jsem se odejít i na nákup, protože po návratu už mi ta potvůrka seděla v kuchyni a bezstarostně se hihňala. Scény jsem dělat nechtěla.

Šla jsem opačnou cestou. Začala jsem o sebe víc dbát. Vše ale marně. Potřebovala jsem se s někým poradit, jenže s kým? Všechny moje kamarádky byly rozvedené, tak se jim v otázce záchrany manželství dalo těžko věřit. Rady by měli dávat ti úspěšní, a ne zkrachovalí.

Svitla mi naděje

Nakonec jsem se obrátila na kolegu. Měl svoji ženu moc rád a byli spolu přes čtyřicet let. Jen se usmál. „Jdi na to opačně! Ten tvůj přece kouká po usměvavé, nekomplikované baculce. Tak buď taková taky!

Když dostane to, po čem jeho srdce touží, nebude se ohlížet jinde!“ Byla jsem tou radou překvapená. Ale čím déle jsem přemýšlela, tím víc mi přišla logická. Začala jsem se víc smát. Podstrojuji manželovi jeho oblíbená, samozřejmě nezdravá jídla.

A taky s ním flirtuji. Zprvu se nic nedělo, ale teď se snad začíná blýskat na lepší časy. O sousedce už nemluví s takovým obdivem, přestože její aktivita je stále vysoká. Pořád k nám chodí na kávu a pořád mi balí muže.

Ale já se dočkala po mnoha měsících první pochvaly. Moje žemlovka je prý o hodně lepší než ta její!

Jana D. (67), Poděbrady