Kdykoli se ten velký lesklý brouk objevil v mém životě, varoval mě před nebezpečím. Je to strážce mého štěstí.

Poprvé jsem ho spatřila v dětství. Tehdy jsem si hrála s dětmi na hřišti, když se objevil přede mnou na klouzačce. Když jsem ho uviděla, lekla jsem se a rychle vycouvala po schůdcích zpátky dolů a běžela k mamince, abych jí pověděla o velkém lesklém broukovi.

Když jsem jí o něm vyprávěla, najednou se ozvala rána. Klouzačka se sesunula k zemi i s dětmi, které na ní byly. Měla jsem štěstí. Přijela sanita, děti měly různé odřeniny, jedno zlomenou ruku. Kdybych se nelekla toho brouka, byla bych mezi nimi. Tehdy mě nenapadlo, že se mi stane v životě průvodcem.

Ani se ho nedotknu!

Vzpomněla jsem si na něj až na lyžařském výcviku v sedmé třídě. Zničehonic se objevil na mých lyžích, uprostřed zimy. Spolužačky se kolem mě seskupily a ani jedna si netroufla na tu hrůzu sáhnout.

Než přiběhla učitelka, brouk zmizel. Musela jsem si nazout lyžáky a vyrazit na sjezdovku – s neblahým tušením, že se něco stane. O pár hodin později jsem si zlomila nohu. Podivný brouk se za čas objevil znovu.

Ve chvíli, kdy jsem chodila s Pepou. První láska a já byla slepá. Bylo mi stěží osmnáct, když jsem otěhotněla. Zjistilo se rychle, že Pepa má další tři holky, a jedna z nich už dítě s ním dokonce má. Celá uplakaná jsem tehdy šla na přerušení.

Setkání v Egyptě

Uplynulo mnoho let, byla jsem vdaná a měla dvě děti. Hned po revoluci jsme vyrazili do Egypta, protože mě ta země lákala. Tam jsem toho brouka, který mě v životě varuje před nebezpečím, uviděla v podobě amuletů.

Nebyl to obyčejný brouk, ale posvátný skarabeus. Byla jsem svým objevem fascinovaná a musela si koupit hned několik skarabeů – na ledničku jako magnet, jako přívěsek na krk a jeden velký mi sedí doma v ložnici a hlídá náš šťastný domov.

Pohladím ho

Od té chvíle, co ho mám doma, se už živý exemplář neobjevil. Kdykoli kolem některého z nich projdu, pohladím ho a poprosím, aby dál bděl nad námi. Je pravda, že zatím máme pohodu a neštěstí i velké problémy se nám vyhýbají.

Jitka (60), Liberec