Před lety jsem byla na prohlídce jednoho zámku, kde dělal průvodce můj synovec. Během ní jsme zažili něco neuvěřitelného.

od mládí mám velice blízko k historii a kultuře, proto mě moc baví chodit na prohlídky zámků a hradů nejen v naší republice, ale i v zahraničí, když se poštěstí v rámci nějaké dovolené.

Pokud jde o naši malou zemi, není žádného známého hradu či zámku, který bych nenavštívila.

Víkend ve východních Čechách

Nejinak tomu bylo i před pěti lety, když jsem byla na prodlouženém víkendu ve východních Čechách. I zde jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít prohlídku zámku Hrádek u Nechanic.

Moc jsem se na ni těšila, o to víc, když tam byl na brigádě můj synovec Adam, který zde dělal průvodce.

Zástup výletníků

Ten zájezd se o historii tamního zámku příliš nezajímal, až na jednu ženu, která ke skupince turistů nepatřila. Věděla toho mnohem víc než my všichni, dokonce víc než Adam. Jako na potvoru začalo pršet.

Skupina lidí, převážně důchodců stojících před zámkem, nervózně přešlapovala před vstupními dveřmi. Všichni netrpělivě vyhlíželi průvodce, který by nás pustil dovnitř.

Nemohla jsem se dočkat, že díky synovci navštívím i interiér zámku a místnosti, které se normálně turistům neukazují. Již odmalička byl Adam velice společenský, upovídaný, a tak pro něj tahle práce byla jako stvořená.

Prohlídka mohla začít

Konečně se otevřely dveře a naše skupina se nahrnula dovnitř jako neukázněná lavina. Deštníky nejrůznějších barev a konstrukcí se kmitaly ve vzduchu jako zbraně. Adam ustoupil stranou, aby nám uvolnil cestu.

Když jsem ho míjela, řekla jsem mu tiše ahoj a usmála se na něj. „Tady máte sto korun a prosím vás, abychom se během prohlídky nezdržovali.

Nějak to zkraťte, musíme ještě dnes stihnout renesanční pardubický zámek a v Hradci Bílou věž,“ řekl vedoucí výpravy a vtiskl Adamovi peníze.

Ráda jsem si vše pozorně prohlížela

Tenhle typ důchodců jsem neměla ráda a Adam také ne. Zámek proletí jako vítr, nastoupí do autobusu a budou se řítit dál na další objekt. Spěch jsem při prohlídce památkek neměla rád.

Bavilo mě pozorně si prohlédnout každičkou místnost a nasát tehdejší atmosféru. „Ta paní patří k vám?“ zvolal náhle Adam a mával na ženu, která přispěchala ke vstupním dveřím jako poslední.

Žena v klobouku

Už na první pohled budila pozornost. Byla oblečena do dlouhého kabátu, na hlavě měla klobouk, podobný tomu, jaký nosí anglická královna. Neměla deštník. V obličeji byla pobledlá a mě napadlo, že zdravím neoplývá.

Unavené oči se svým pohledem strefily přímo do mých. Adam jí přetrhl vstupenku a zavřel vstupní dveře zámku.

Neukáznění turisté

Tento zájezd byl neukázněný a bylo vidět, že jeho účastníky historie příliš nezajímá. Od počátku se Adamovi špatně mluvilo, což u něj nebývá obvyklé. Hned v první místnosti, kterou byl rytířský sál, dokonce zapomněl text, což se mu ještě nestalo!

Chovala se podivně

Vstoupili jsme do druhého prostoru, kterým byl Zlatý sál. Museli jsme čekat na onu dámu, která jediná ze skupiny turistů, až na mě, si všechno detailně prohlížela.

Když se posadila na židli z osmnáctého století, musel ji Adam upozornit, aby se exponátů nedotýkala. Mně jí na druhou stranu bylo líto. Vypadala unaveně. Ožila jen jednou, kdy synovec mluvil o hodinách v podobě orlice.

Orlice při každé celé hodině ožívala a mávala křídly. „Bohužel je rozbitá,“ řekl. Bledá dáma s kloboukem přistoupila k orlici a něco s ní udělala, aniž jí v tom synovec stihl zabránit. Orlice záhy ožila a začala mávat křídly a otevírat zobák. Všichni zůstali úžasem stát a pozorovali ji.

Obraz svatební hostiny

V prohlídce jsme po chvíli pokračovali po schodišti do prvního patra. Schodiště, sténající pod kroky výletníků, ze sebe pod tou podivnou ženou nevydalo ani hlásek. V polovině schodiště visel velký obraz svatební hostiny.

Adam mluvil o tom, že o většině postav nic nevíme. Tehdy žena, držící se stranou od kolektivu, přistoupila k obrazu a vyjmenovala všechny postavy na obraze. „A tady ta dáma, třetí zleva po pravici ženicha, jsem já,“ dodala na závěr.

Zdržela se déle než ostatní

Všichni výletníci se zasmáli, protože byli přesvědčeni o tom, že se jedná o žert. Já a Adam jsme však nevydali ani hlásek a ženu jsme si ještě více detailněji prohlédli od hlavy až k patě. Poté už dotyčná dáma nepromluvila. V kapli se ale zdržela déle než ostatní.

Mohla to být skutečně ona?

Chtěla jsem s ní promluvit, takže jsem se držela v pozadí, a když všichni výletníci vyšli z místnosti, otočila jsem se směrem k ní. Žena se však před oltářem najednou rozplynula jako mlha. Kdyby mi to někdo vyprávěl, myslela bych si, že blázní.

Já to ale viděla na vlastní oči. A ještě větší překvapení přišlo o den později, když mi zavolal Adam. Když poslední turisté ze zámku odešli, vyběhl na schodiště k onomu velkému svatebnímu obrazu. A na něm, třetí zleva po pravici ženicha, seděla prý skutečně ta tajemná žena.

Pavlína B. (56), České Budějovice