Domů     Kvůli nemoci jsem musela odmítnout lásku
Kvůli nemoci jsem musela odmítnout lásku
3 minuty čtení

Moc času mi už nezbývá. Proč jsem potkala toho úžasného muže až teď? Bráním se vztahu i svým citům, aby mým odchodem Jan netrpěl.

Do svých šestnácti jsem vyrůstala v rodině, kde sice nebyla finanční nouze, ale lásku byste tam nenašli. Matka byla alkoholička a otec bezpáteřní podnikatel a taky násilník, který nešel pro ránu daleko.

Můj starší bratr mě vždycky chránil, když měl otec jeden ze svých výbuchů vzteku.

Jenže když mi bylo osm let, můj milovaný bráška tragicky zemřel. Jeho smrt byla spouštěčem mámina alkoholismu. Otec se na nás nakonec vykašlal. Odešel k rodině své matky, a tam začal nový život.

Konečně se mi daří

Povedlo se mi vystudovat průmyslovku, přitom jsem dřela na brigádách a šetřila jako blázen. Jedla jsem suchý chleba a pila obyčejnou vodu. Díky našetřeným penězům jsem odjela do Německa. Začátky tam byly těžké.

Díky své zatvrzelosti a přátelům, které jsem našla, jsem si nakonec založila firmu, která celkem prosperovala. Dostihly mě ale dluhy rodičů, které jsem musela platit. Naštěstí jsem vše zvládla a vrátila se domů.

V Čechách jsem získala místo u jedné významné společnosti, pomohly mi zkušenosti z Německa a znalost němčiny. V té době jsem potkala Jana. Měla jsem najednou pocit, že se mi všechno daří. Že všechno zlé je za mnou.

Krutý verdikt

Jenže všechno bylo jinak. Před rokem mi diagnostikovali závažnou nemoc. Rozhodla jsem se, že se té nemoci nepoddám, že těch pět až šest let, co mi lékaři dávají, prožiju co nejintenzivněji. Chtěla jsem, aby můj kamarád Jan věděl jako první, co mě potkalo.

Zareagoval tak, že bude při mně stát. Má mě prý upřímně rád. Já se ale držím zpátky. Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo. Sem tam pohledy do očí, jen polibky, nic víc. Cítím sice, že ho také miluji, ale na jeho vyznání jsem zareagovala odmítavě. Přece ho nemohu k sobě připoutat!

Nechci, aby se vázal na někoho, kdo ho během krátké doby opustí. Mé odmítnutí ho moc ranilo, ale naštěstí mě neopustil. Těším se na každou chvilku s ním. Kdyby jen věděl, jak moc ho miluji, nikdy mu to ale neřeknu. Bylo by to ode mě sobecké. Je to nejúžasnější muž mého života, zaslouží si být šťastný!

Pavla (52), Bruntál

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může