Domů     Kvůli nemoci jsem musela odmítnout lásku
Kvůli nemoci jsem musela odmítnout lásku
3 minuty čtení

Moc času mi už nezbývá. Proč jsem potkala toho úžasného muže až teď? Bráním se vztahu i svým citům, aby mým odchodem Jan netrpěl.

Do svých šestnácti jsem vyrůstala v rodině, kde sice nebyla finanční nouze, ale lásku byste tam nenašli. Matka byla alkoholička a otec bezpáteřní podnikatel a taky násilník, který nešel pro ránu daleko.

Můj starší bratr mě vždycky chránil, když měl otec jeden ze svých výbuchů vzteku.

Jenže když mi bylo osm let, můj milovaný bráška tragicky zemřel. Jeho smrt byla spouštěčem mámina alkoholismu. Otec se na nás nakonec vykašlal. Odešel k rodině své matky, a tam začal nový život.

Konečně se mi daří

Povedlo se mi vystudovat průmyslovku, přitom jsem dřela na brigádách a šetřila jako blázen. Jedla jsem suchý chleba a pila obyčejnou vodu. Díky našetřeným penězům jsem odjela do Německa. Začátky tam byly těžké.

Díky své zatvrzelosti a přátelům, které jsem našla, jsem si nakonec založila firmu, která celkem prosperovala. Dostihly mě ale dluhy rodičů, které jsem musela platit. Naštěstí jsem vše zvládla a vrátila se domů.

V Čechách jsem získala místo u jedné významné společnosti, pomohly mi zkušenosti z Německa a znalost němčiny. V té době jsem potkala Jana. Měla jsem najednou pocit, že se mi všechno daří. Že všechno zlé je za mnou.

Krutý verdikt

Jenže všechno bylo jinak. Před rokem mi diagnostikovali závažnou nemoc. Rozhodla jsem se, že se té nemoci nepoddám, že těch pět až šest let, co mi lékaři dávají, prožiju co nejintenzivněji. Chtěla jsem, aby můj kamarád Jan věděl jako první, co mě potkalo.

Zareagoval tak, že bude při mně stát. Má mě prý upřímně rád. Já se ale držím zpátky. Nikdy mezi námi k ničemu nedošlo. Sem tam pohledy do očí, jen polibky, nic víc. Cítím sice, že ho také miluji, ale na jeho vyznání jsem zareagovala odmítavě. Přece ho nemohu k sobě připoutat!

Nechci, aby se vázal na někoho, kdo ho během krátké doby opustí. Mé odmítnutí ho moc ranilo, ale naštěstí mě neopustil. Těším se na každou chvilku s ním. Kdyby jen věděl, jak moc ho miluji, nikdy mu to ale neřeknu. Bylo by to ode mě sobecké. Je to nejúžasnější muž mého života, zaslouží si být šťastný!

Pavla (52), Bruntál

Související články
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
3 minuty čtení
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem naivní. Vždycky jsem byla opatrná, ale podvodníci si vždy najdou cestu. Když mi jednoho dopoledne zazvonil telefon, muž na druhém konci se představil jako pracovník banky. Mluvil klidně, slušně a znal moje jméno. Řekl mi, že někdo se právě pokouší dostat k mému účtu a že musíme rychle zabránit převodu peněz. Věděla jsem, že takové podvody existují, ale te
3 minuty čtení
Byl to velký psí dobrák. Od mého vnuka si nechal líbit všechno. Toho večera se ale proměnil v šelmu. Věděl, že svého přítele musí chránit. Příběh se odehrál v jižních Čechách na chalupě známých. Byla jsem tehdy pozvána s vnukem na oslavu narozenin. Kamarádka, která dům zdědila, vlastnila tehdy psa, velikého dobráka Punťu, který nikdy nikomu neublížil. Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let