Při stěhování se nám rozbilo zrcadlo. Mělo to katastrofické následky. Přesvědčili jsme se, že střepy nepřinášejí vždy štěstí!
Jistě to také dobře znáte – říká se, že černá kočka přes cestu nosí smůlu, že pátek třináctého je nešťastný, a bylo by proto tedy lepší raději vůbec nevycházet z bytu, a nebo že rozbité zrcadlo předpovídá sedm let neštěstí.
Někteří lidé takovýmto pověrám věří a řídí se podle nich, jiní se jim vysmívají a považují je za holé výmysly.
Věříte na pověry?
Patřila jsem mezi tu druhou část, ale jen do určité doby. Jedna událost můj názor změnila. Můj přezíravý postoj vůči pověrám se od té doby úplně otočil. A začala jsem se bát, co dál přijde.
Pověry mě nechávaly klidnou
Pověrčivá jsem nikdy příliš nebyla, na rozdíl od některých mých známých. Nesledovala jsem kalendář, jestli není zrovna pátek třináctého. Pokud mi přešla černá kočka přes cestu, ani jsem si toho nevšimla.
Nepřikládala jsem zkrátka takovýmto obecným pověrám žádnou důležitost. Potom ale v mém životě přišlo období, které změnilo můj názor. Všechno to začalo stěhováním. Zdědili jsme dům na venkově po jedné vzdálené příbuzné. Už nějakou dobu nás to lákalo pryč z velkoměsta a tohle byla dobrá příležitost.
Velké rozhodnutí
S manželem jsme se rozhodli, že skoncujeme s městským životem a přestěhujeme se. Vždycky jsem snila o tom, že to budu mít kousek na procházky do lesa nebo k řece, a tady jsem měla obě možnosti najednou. A sídlištního života už jsem měla za ty roky docela dost.
Nehoda při stěhování
Na stěhování jsme si našli kvalitní firmu a všechno proběhlo organizačně bez problémů. Stala se pouze jediná „nehoda“, která mě mrzela, ale nepřikládala jsem jí velkou důležitost. Rozbilo se nám zrcadlo z předsíně starého bytu.
Nešťastnou náhodou vypadlo stěhovákům z rukou a rozbilo se. Pánové se omlouvali, ale já jsem je uklidňovala, že se vlastně nic tak hrozného nestalo.
Sedm let neštěstí?
Zrcadlo si koupíme nové, takové, které bude lépe ladit s venkovským domem. Pak se mě jeden ze stěhováků zeptal, jestli se nebojím toho, že nás čeká sedm let neštěstí. Vzpomněla jsem si na tu pověru a jen jsem se tomu zasmála. Netušila jsem, že mě během následujících let ten smích přejde.
Všichni jsme postupně onemocněli
Začalo to nenápadně – klasickými nemocemi, které jsem si s rozbitým zrcadlem nedávala do souvislosti. Brala jsem je jako určitou daň za to, že jsme změnili ovzduší. Chřipky, které nás jednoho po druhém postupně klátily, byly ale mimořádně silné.
Pokaždé, když se někdo z rodiny uzdravil, tak jiný člověk ulehl. Postupně jsme se tak vystřídali všichni.
Manžel se vrátil taxíkem
Syn si až později, kdy už jsme byli všichni zase zdraví, vzpomněl na to, co říkal onen stěhovák. Mávla jsem nad tím rukou a brala jsem to s nadhledem. Nejspíš bych na to i zapomněla, kdyby se po čtvrt roce nestala další nepříjemná věc.
Manžel přijel domů taxíkem, a když jsem se ho ptala, kde je naše auto, dozvěděla jsem se, že ho ve městě někdo ukradl.
Mohlo za to rozbité zrcadlo?
Byla to pro naši rodinu docela vážná komplikace. Život na malé vesnici si nutnost mít auto skoro vynucoval. Na to, abychom si koupili nové nebo alespoň z bazaru, jsme neměli peníze.
Nyní už jsem skutečně začala věřit, že kvůli těm střepům nastaly nějaké horší časy. Nechtěla jsem ovšem domýšlet, že by trvaly opravdu sedm let. Nepříjemné věci ale pokračovaly i nadále.
Kdybych měla vypočítat všechno, co nás během dalšího období potkalo, byl by to dlouhý seznam.
Nic nám nevycházelo
Poté, co nám ukradli auto, jsem pro změnu já ztratila práci. Nové zaměstnání jsem si hledala hodně dlouho. Jakmile se mi podařilo najít nové místo, zranil se syn, když jel s kamarádem na motorce.
Měl komplikovanou zlomeninu nohy a kvůli tomu musel opakovat jeden ročník střední školy.
Neštěstí se nevyhnulo nikomu
Starší dcera měla krátce před svatbou, ale přítel termín zrušil kvůli tomu, že se zamiloval do jiné dívky. Zhroutila se kvůli tomu. Prožívala opravdu zlé období a musela nějaký čas brát i antidepresiva.
Mladší dcera se zase stala ve škole obětí šikany a rovněž musela kvůli psychickým problémům opakovat ročník. Po všech těchto problémech přišlo několik předčasných úmrtí mezi příbuznými na mojí i na manželově straně.
Tehdy už jsem brala hrozbu rozbitého zrcadla zcela vážně, a dokonce jsem se zajímala o způsob, jestli se jí dá nějak zbavit.
Kritických sedm let
Hledala jsem, kde se dalo, ale nic jsem nenašla, takže nás během těch sedmi let potkaly snad všechny katastrofy a neštěstí, s jakými se rodina může střetnout. Ale jakmile tento dlouhý čas uplynul, najednou se znovu všechno začalo obracet k lepšímu.
Podařilo se nám i vyhrát nějaké peníze v loterii. Od té doby jsem však už nikdy nebrala pověry na lehkou váhu, protože jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že mohou být pravdivé.
Dominika J. (69), Vysočina
