Po prvním rozchodu jsem myslela, že je to už definitivní. Ale jak to bylo po sedmém?
Která by neznala ten americký seriál, kde se po 10 sezon spolu scházejí a rozcházejí hlavní hrdinka a pan Božský? Zažily jste to také? Já ano. A nejsem v tom sama.
Jak jsem se dozvěděla, skoro každá má kamarádka měla v delším období života muže, kterého nemohla vymazat ze svého srdce. Ten můj se jmenuje Jiří. Poprvé jsem ho potkala na jedné konferenci začátkem 90. let.
Já byla mladá naivní holka, on životaznalý, o osm let starší muž, který žil většinu života v Americe, kam emigroval jako dítě s rodiči.
Ten pohled mě dostal
Jiří byl pro ostatní ženy trumf, on je ovšem bral jako své zářezy na pažbě. Jednou jsme se opili na firemním večírku a tehdy jsem se mu to odvážila říct:
„Proč vy, muži, musíte mít jen dobré skóre a spát se ženami, které toho třeba nemají ani moc v hlavě?“ Odpovědí mi byl nejprve hlasitý smích. „Víte, to jsou muži. Ale nakonec pak zůstanou s tou, která je rozesměje,“ zadíval se mi do očí. Přiznám se, to na mne zapůsobilo.
Já chtěla víc, on ne
Trvalo to ještě dva měsíce, než jsem podlehla, a než jsem se probudila s pocitem, že se mi druhý den neozve. Nestalo se. Chtěl mne vídat. A já jsem si říkala, že jsem potkala úžasného, úspěšného a krásného muže, kterého si vezmu a budu s ním mít děti.
Byl zábavný, chtěl se mnou trávit čas, ale jakmile se blížilo něco, co by nás mohlo stmelit, odtáhl se. Společné bydlení? Proč? Vždyť tohle nám vyhovuje! Nám. On mluvil za oba, ale já se vůbec necítila komfortně. Když jsem cítila, že by se náš vztah už nikam neposunul, skončila jsem to.
Až moc hodný kluk mne nebavil
A pak jsem se celé měsíce trápila. Až Dan mě z toho vyléčil. Kluk, který byl skvělý, ideální pro život. Stejně starý, stejné postavení, nosil by mě na rukou. Jenže znáte to… Byl až moc hodný. A já v duchu začala toužit po trýznění pana Božského.
S Danem jsme se rozešli. A já zavolala Jiřímu. Jako kamarádovi. Večeře skončila vášnivou nocí a opět jsme to dali dohromady.
Čekal dítě s jinou
Tenkrát jsme dali skoro dva roky, než jsem se odvážila nadnést téma budoucnosti. Zmínka o společném životě byla jako rozbuška pro mého vyvoleného. Snažil se z toho vykroutit, ovšem saze vlastně vybouchly ve mně. Zase rozchod!
Smířila jsem se s tím, že on na manželství a rodinu není. Jenže… Za tři měsíce jsem ho potkala s nějakou slečnou. Snažila jsem se být nad věcí, ale ve skrytu duše jsem trpěla. O to víc, když jsem se dozvěděla, že spolu čekají dítě a chystá se veselka. Na jejím místě jsem přece měla být já!
Zásnuby natruc
Ona slečna bohužel potratila a ze svatby sešlo. Mimochodem, zmínila jsem se, že já jsem se mezitím natruc zasnoubila? Do spleti naší divoké love story se dostal Pavel. Také hodný kluk, který doplatil na to, že se Jiří nakonec neoženil.
Já jsem vycítila šanci jej zase mít. Takže jsem vycouvala ze vztahu s Pavlem a s Jiřím jsme se opět scházeli. Nebudu vás napínat. Rozchodů a těch schodů, které jsme museli překonat, abychom pochopili, že patříme k sobě, byla ještě spousta.
Vyznání
„Trvalo mi to dlouho, ale ty jsi ta nejlepší,“ řekl mi Jiří, když jsem se měla opět vdávat. Poslední „oběť“ našeho bláznění byl Milan. Také hodný kluk. Nakonec jsme si s Jiřím řekli „ano“.
A já se v duchu všem mým bývalým a Jiřího bývalkám omlouvám, že nám museli sekundovat, abychom si my dva blázni uvědomili, že k sobě prostě patříme. Jen to spolu táhneme už déle než ti hrdinové z onoho seriálu.
Gabriela L. (55), Nový Jičín
