Domů     Dávný slib jsme si nakonec splnili
Dávný slib jsme si nakonec splnili
3 minuty čtení

To, co začalo nevinným dětským slibem, se po letech ukázalo jako ten nejlepší nápad. Museli jsme si na sebe ale počkat.

S Václavem jsme se dlouhé roky míjeli. Slíbili jsme si kdysi, mohlo nám být tak šest let, že se jednou vezmeme a budeme mít velkou rodinu. Ale víte, jak to s dětskými láskami bývá. Jak šel život dál, naše cesty se postupně rozcházely a scházely.

Po základní škole jsme se z rodné obce rozprchli. Věděli jsme o sobě, čas od času jsme se potkali, ale vztah jsme dohromady nikdy nedokázali dát. Proč? Vlastně ani sama nevím, asi jsme čekali na správný čas.

Vždy když byl jeden z nás bez partnera, ten druhý se právě tetelil blahem po boku nové lásky, a naopak. Když jsem se vdávala, on se rozcházel se slečnou.

Zase to nevyšlo

„Tak nám to zase nevyšlo, viď?“ řekl mi s úsměvem od ucha k uchu, když mi gratuloval ke svatbě. A nevycházelo nám to spolu dál. Za pár let jsem se sice rozváděla, jeho ale zlákala cizina a vypařil se jako pára nad hrncem.

Nebylo nám to souzené a zdálo se, že už jsme oba zapomněli na to, co jsme si tenkrát na školní zahradě pod jabloní tajně odpřísáhli.

Nečekaně se vrátil domů

Naše nová šance přišla až na prahu třicítky. Už jsem nedoufala, že ho poté, co emigroval, ještě někdy uvidím. Doba, ve které jsme žili, se ale změnila, jako by za mraky vyšlo sluníčko.

A tím mým sluncem se bezpochyby stal Václav, který se znenadání objevil doma, v naší rodné obci. Když jsem ho zahlédla, jak se se svou dojatou maminkou vítá před domem, nevěřila jsem svým očím. Byl zpátky a to se muselo oslavit.

Snad celá vesnice se sešla večer v hospodě, aby zapila „návrat ztraceného syna“. A že to zapíjeli všichni statečně, o tom nebylo pochyb. Když jsem okolo půlnoci dorazila do místní putyky já, byla už zábava v plném proudu.

Náš soused vyhrával na harmoniku, hromadně se zpívalo a hospodská Jarmila tančila na stole mezi půllitry. Vtom jsem zahlédla Václava, jak se s rukama napřaženýma k objetí řítí ke mně a kličkuje přitom mezi rozjásanými sousedy. Tak ráda jsem ho viděla a tu radost jsme měli nepochybně oba dva.

Vytoužená rodina

Následovalo dlouhé a dojemné objetí, po kterém se na mě s dramaticky vážnou tváří podíval a zeptal se: „Sama?“ „Sama!“ odpověděla jsem s velkým úsměvem na tváři. A oběma nám bylo jasné, že teď, právě teď, je naše šance.

Využili jsme ji a rok nato jsme si splnili náš dávný slib. Vzali jsme se a brzy přišla na řadu i ta velká rodina. Narodily se nám dvě děti, syn a dcera. Oba jsou dnes už dospělí a my se nestačíme divit, jak rychle to uteklo. Užíváme si ale každé chvilky a těšíme se na to, co nám život ještě nachystá.

Karla T. (56), Teplice

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.