Rodiče si prý nevybíráme, ovšem děti si můžeme vychovat. Říká se to. Realita je ovšem jiná, někdy krutá.

Je to těžké přiznat. Možná si i já sama nechci připustit, že jsem zklamala, něco podcenila ve výchově. Znáte to. K vlastním dětem je člověk shovívavý. A já to nechala dojít až moc daleko.

S mužem jsme měli hezké manželství a naší dceři Peťulce jsme chtěli dopřát. Takže jsme byli hodně času v práci, abychom měli dostatek financí na hezké bydlení, dovolené, koníčky i na to, co si přála.

Nebyla ani rozmazlená

Peťulka byla hodná, dobře se učila, a i když pak měla už svůj život, přijela, když jsme potřebovali třeba jen drobnost. Jenže pak poznala Radka. Nafoukaného jedináčka z velmi bohaté rodiny. Byl rozmazlený fracek, který věděl vše nejlépe.

A naši Péťu si omotal kolem prstu. Přehlíželi jsme to, a nějak jsme se s ním snažili vycházet. Jenže pak jsem poznala, jak jednal se svými rodiči.

Maminku odsunuli pryč

Ještě než oba zemřeli, donutil je přepsat na sebe byt i chalupu. Nevybíravým způsobem, že se to musí řešit. Nakonec maminku, která přežila otce, nenechal ani dožít v bytě, dal ji do pečovateláku, ačkoli s trochou jeho pomoci by doma mohla dožít.

Myslím, že nakonec odešla steskem. Jakmile Radek neměl rodiče, začal pokukovat po dalším majetku. Své ženy, naší Peťulky.

Dostal ji na dno

Bohužel Radkovo podnikání skončilo dluhy zastaveny byly chalupa i byt. O obě nemovitosti přišli. Na čas bydleli v nájmu, mě se jich však zželelo a poskytla jsem jim a vnučce azyl v našem velkém bytě, v němž jsem zůstala sama. Co vám budu povídat!

Dnes nechápu, že jsem mohla být tak hloupá a byt jsem napsala na dceru. Jednoho dne za mnou přišla, že nemám v bytě klid, že mezi vrstevníky mi bude lépe. Tyto řádky píšu z domu s pečovatelskou službou.

A pláču, že si Peťulka nenajde víc času a nepřijde víc než jednou za čtvrt roku z toho krásného bytu, kde jsme jí vytvořili krásné dětství.

Iva K. (71), severní Čechy