Vždy jsem si užívala život plnými doušky. Po rodině a dětech jsem nikdy netoužila. Najednou jsem ale zjistila, že mě všichni opustili a jsem sama.

Mládí mi uteklo jako voda. Užívala jsem si každičký den naplno, měla jsem spoustu kamarádů, neřešila jsem budoucnost, manžela ani rodinu a děti.

Všichni byli pryč

A než jsem se nadála, zjistila jsem, že jsem najednou sama. Bez chlapa a bez dětí, všichni se mi vytratili ze života. Dolehlo to na mě ve chvíli, kdy jsem seděla sama ve vinárně a všichni se na něco vymluvili.

Dolehla na mě samota

Jak jsem tam tak seděla u třetí sklenky vína, padla na mě najednou samota a bylo mi smutno. U druhé sedmičky vína jsem najednou brečela jako malé dítě. Pětačtyřicítku na krku jsem najednou vnímala jako kravatu, která mě škrtí.

Nemohla jsem se pořádně nadechnout. Těžko říct, zda to bylo přemírou alkoholu, nebo vidinou mé nešťastné budoucnosti. Každopádně jsem pak už zaplatila a dopotácela jsem se domů.

Báječný nápad

Druhý den ráno jsem měla těžkou kocovinu. Naštěstí mi o dvanáct let mladší kolegyně a kamarádka Simona navrhla, abych s ní chodila do sauny a popřípadě i do fitka. „Romano, přijdeš na jiné myšlenky,“ přemlouvala mě.

Cvičení moc nedám, říkala jsem si v duchu, ale proti wellness a odreagování nic nemám. A tak jsem její nabídku ráda přijala.

Saunování mě nadchlo

Saunování jsem po dvou měsících naprosto propadla. Byla jsem tam najednou pečená vařená. Užívala jsem si to tam. Nakoupila jsem si odbornou literaturu o saunování a hltala tipy na péči o tělo. Ke starému železu se ještě přirovnávat nechci, dušovala jsem se.

Tehdy byl začátek dubna. Po saunování jsem se oblékala a zjistila jsem, že v šatně nefunguje fén. S mokrými vlasy jsem odejít nechtěla.

Trapas jako hrom

Napadlo mě, že bych si je vysušila v šatně pánské. Stejně toho dne v naší smíšené sauně žádní muži nebyli. Co ale čert nechtěl, po chvilce fénování se jako na potvoru zjevil prošedivělý chlapík. Asi si to dokážete představit.

Já nenalíčená a ve spodním prádle, on naprosto nahý! Takový trapas jsem v životě nezažila.

Běžel se mi omluvit

„Pardon,“ vykoktala jsem. „Já jsem si myslela, že tu nikdo nebude.“ „To jste se spletla,“ zasmál se ten muž. Vyrazila jsem ke své skříňce do své šatny. Ten týpek mě ale předběhl, tentokrát polozahalený v prostěradle.

„Madam, chci se vám omluvit, nechtěl jsem vás vyděsit.“ „To je moje chyba, neměla jsem ve vaší šatně co dělat,“ koktala jsem. Celý týden jsem se pak styděla do sauny vrátit. Nebýt Simony, asi bych si našla jinou. Nakonec jsem se ale překonala.

Překvapení

Opřená o dřevěnou lavici jsem tiše oddychovala, zavřené oči, meditace. Zaslechla jsem, jak se otevřely dveře a někdo do sauny nahlédl. „Simčo, už půjdu,“ šeptla jsem.„Simona je už venku, ale vzkazuje vám, ať nepospícháte.“ Vytřeštila jsem oči. Přede mnou stál naháč z minulého týdne.

Náhradní babička

Tentokrát už mi útěk přišel jako hloupý nápad. Naprosto sami a celí zpocení jsme měli celý prostor jen sami pro sebe. Nestalo se ale nic nemravného. Jen jsme si báječně povídali a dohodli jsme se, že se budeme vídat v sauně každý čtvrtek.

V mém věku se nedalo mluvit o romantice, ale spíš o duševním souznění. Nejvtipnější na našem přátelství a posléze i vztahu byl fakt, že jsme se viděli nazí dřív, než jsme si spolu něco začali. Po třech letech jsme se nakonec vzali.

Děti spolu samozřejmě nemáme, ale já si užívám jeho dvou roztomilých vnuků, jako by byli moji.

Romana K. (60), Ostrava