Domů     Drsné varování osudu mě přimělo vážit si života
Drsné varování osudu mě přimělo vážit si života
3 minuty čtení

Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry.

Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak.

Příběh Christine mi připadal úžasný a já zatoužila být jako ona. Už v prváku na střední jsem začala kouřit marihuanu a stýkat se s lidmi, kteří byli na hraně.

S nimi jsem objížděla různé akce a na jednom z koncertů se mi kamarád svěřil, že „jede“ ještě v něčem jiném.

Celý večer jsem do něho hučela, že to chci zkusit taky. Prášek mě pálil v nose až mi vyskočily slzy. A pak to přišlo. Pocit totální euforie a radosti…

Špatný vzor

Tím jsem nastartovala svoje experimenty. Jenže po několika týdnech jsme si už s kamarádem nechtěli vzájemně dávat drogy jen tak pro radost. Naopak jsme si je střežili a začali se kvůli nim hádat. Zpětně vůbec nechápu, jak jsem mohla dávat svůj život takhle všanc.

Najednou jsem byla schopná i krást doma peníze rodičům. Vzhlížela jsem k jednomu klukovi z naší party jako k bohovi a opakovala po něm všechno jako papoušek. Dokonce jsem se kvůli němu poprala s jinou holkou.

Dopadla bych tehdy hodně špatně, kdyby nepřišel ten osudný večer, který mě změnil. Jeli jsme pozdě v noci po jednom koncertu autem, bylo náledí a kluk, který řídil, v sobě samozřejmě taky něco měl. V jedné zatáčce jsme vylítli z vozovky a letěli několik metrů vzduchem.

Pamatuji si jen ten náraz a pak už nic. Probudila jsem se v nemocnici zafačovaná od hlavy až k patě. Stáli u mě rodiče a brečeli. Byla jsem prý v kómatu téměř týden. Dva kamarádi nehodu nepřežili, my tři další jsme skončili v nemocnici. Vypadalo to se mnou špatně − že skončím na invalidním vozíku.

Myšlenky o životě

Když člověk leží týdny nehybně na přístrojích, má hodně času přemýšlet o životě! Najednou mi bylo líto, že nebudu nikdy chodit, tančit, že nebudu mít děti a že jsem způsobila svým rodičům takové trápení. Byla jsem uvězněná ve svém nehybném těle sama se sebou a svým špatným svědomím.

Byl zázrak, že jsem se dala časem dohromady a postavila se na nohy. Byla to tvrdá životní lekce, která mě ale od základu změnila. Díky tomu si dnes moc vážím své rodiny, svého manžela, svých dětí a vnuků. Scházelo tak málo a nemusela jsem je mít.

Renata (60), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud