Domů     Zbyly mi jenom vzpomínky
Zbyly mi jenom vzpomínky
3 minuty čtení

Vrazili jsme do sebe před Karlovou firmou. To bylo setkání! Čtyřicet předlouhých let jsme se neviděli, měli jsme si co povídat.

Karta se obrátila. Karel byl třídní outsider, nevsadili byste si na něj ani pětník. Já byla nadějná studentka, hezká, modrooká, s nekonečně dlouhýma nohama a slibnou budoucností. No a vidíte. Život je rozmanitý a nevyzpytatelný.

Všechno je najednou jinak. Málem jsme do sebe vrazili. Vyšel z budovy, která je, jak jsem ke svému úžasu zjistila, jeho, ve značkovém obleku a s elegantní koženou taškou. „Karle!“ šeptla jsem s očima navrch hlavy. Nepoznal mě.

Tedy zprvu, pak jsem ukázalo, že nakonec přece jen ano. „Ilonko!“ zvolal s údivem. „Zázrak, žes mě poznal,“ konstatovala jsem. Měla jsem o dvacet kilo víc než za studií. Vlasy nakrátko a divně popelavé.

Na sobě neslušivé manšestráky a halenu, neúspěšně skrývající nadbytečné kilogramy. Přesto vypadal, že je rád, že mě vidí. „Nemám teď ani minutu, Ilonko,“ vzdychl. „Ale co večer? Nezajdeme někam?“

Jako žádnou jinou

Stihla jsem si aspoň skočit ke kadeřníkovi a vyzkoušet devatery šaty, abych se nakonec vrátila k těm prvním. My jsme spolu chodili a Karel mě, jak mi milionkrát řekl, miloval jako žádnou jinou. Jenže v mých očích byl outsider.

Jak jsem mohla tušit, že jednou, až zmizí socialismus v propadlišti času, najde jakousi mezeru na trhu a vybuduje prosperující firmu? Tohle předem prostě nevíte. A tak jsem se raději provdala za Michala, který měl oba rodiče na radnici a dobře se učil. Utekl ode mne, když byly Kristině tři roky.

Vysokou jsem nedodělala a pekelně se zadlužila kvůli bytu. Protloukám se všelijak a je to na mně vidět. Taky jsem hodně nenáviděla, myslím svého bývalého muže, a to se na mně promítlo. Kdo nenávidí, tloustne a žloutne.

„Co je tohle za teorii?“ smál se večer Karel ve vinárně. Číšník nám na stole rozsvítil svíčku.

Vzpomínky

„Škoda že jsme se rozešli, viď, Karle,“ říkám po třetí sklence vína. „No abychom mluvili přesně, my jsme se nerozešli, ty ses rozešla se mnou,“ připomněl. „Neměla jsem to dělat,“ zavzdychala jsem. S úsměvem pokrčil rameny: „Hele, všechno je, jak má být. Třeba bychom si nerozuměli.“

Ale já vím, že bychom si rozuměli. Byla jsem hloupá. Nelíbilo se mi, že Karel mívá díry na ponožkách a k svačině věčně jen chleba se sádlem, děti se mu kvůli tomu smály. Hledala jsem jistotu. No tak teď to mám! Karel je šťastně ženatý, spokojený boháč.

A já? Odvezl mě domů a z okýnka houkl: „Máme vzpomínky, a ty nám nikdo nemůže vzít.“ Nevím, jestli je to útěcha. Ale někdy v noci myslím na to, jak jsme lezli přes plot do letního kina a hodil nás hlídač, a usmívám se, i když je mi těžko.

Ilona (65), Poděbrady

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.