Domů     Zbyly mi jenom vzpomínky
Zbyly mi jenom vzpomínky
3 minuty čtení

Vrazili jsme do sebe před Karlovou firmou. To bylo setkání! Čtyřicet předlouhých let jsme se neviděli, měli jsme si co povídat.

Karta se obrátila. Karel byl třídní outsider, nevsadili byste si na něj ani pětník. Já byla nadějná studentka, hezká, modrooká, s nekonečně dlouhýma nohama a slibnou budoucností. No a vidíte. Život je rozmanitý a nevyzpytatelný.

Všechno je najednou jinak. Málem jsme do sebe vrazili. Vyšel z budovy, která je, jak jsem ke svému úžasu zjistila, jeho, ve značkovém obleku a s elegantní koženou taškou. „Karle!“ šeptla jsem s očima navrch hlavy. Nepoznal mě.

Tedy zprvu, pak jsem ukázalo, že nakonec přece jen ano. „Ilonko!“ zvolal s údivem. „Zázrak, žes mě poznal,“ konstatovala jsem. Měla jsem o dvacet kilo víc než za studií. Vlasy nakrátko a divně popelavé.

Na sobě neslušivé manšestráky a halenu, neúspěšně skrývající nadbytečné kilogramy. Přesto vypadal, že je rád, že mě vidí. „Nemám teď ani minutu, Ilonko,“ vzdychl. „Ale co večer? Nezajdeme někam?“

Jako žádnou jinou

Stihla jsem si aspoň skočit ke kadeřníkovi a vyzkoušet devatery šaty, abych se nakonec vrátila k těm prvním. My jsme spolu chodili a Karel mě, jak mi milionkrát řekl, miloval jako žádnou jinou. Jenže v mých očích byl outsider.

Jak jsem mohla tušit, že jednou, až zmizí socialismus v propadlišti času, najde jakousi mezeru na trhu a vybuduje prosperující firmu? Tohle předem prostě nevíte. A tak jsem se raději provdala za Michala, který měl oba rodiče na radnici a dobře se učil. Utekl ode mne, když byly Kristině tři roky.

Vysokou jsem nedodělala a pekelně se zadlužila kvůli bytu. Protloukám se všelijak a je to na mně vidět. Taky jsem hodně nenáviděla, myslím svého bývalého muže, a to se na mně promítlo. Kdo nenávidí, tloustne a žloutne.

„Co je tohle za teorii?“ smál se večer Karel ve vinárně. Číšník nám na stole rozsvítil svíčku.

Vzpomínky

„Škoda že jsme se rozešli, viď, Karle,“ říkám po třetí sklence vína. „No abychom mluvili přesně, my jsme se nerozešli, ty ses rozešla se mnou,“ připomněl. „Neměla jsem to dělat,“ zavzdychala jsem. S úsměvem pokrčil rameny: „Hele, všechno je, jak má být. Třeba bychom si nerozuměli.“

Ale já vím, že bychom si rozuměli. Byla jsem hloupá. Nelíbilo se mi, že Karel mívá díry na ponožkách a k svačině věčně jen chleba se sádlem, děti se mu kvůli tomu smály. Hledala jsem jistotu. No tak teď to mám! Karel je šťastně ženatý, spokojený boháč.

A já? Odvezl mě domů a z okýnka houkl: „Máme vzpomínky, a ty nám nikdo nemůže vzít.“ Nevím, jestli je to útěcha. Ale někdy v noci myslím na to, jak jsme lezli přes plot do letního kina a hodil nás hlídač, a usmívám se, i když je mi těžko.

Ilona (65), Poděbrady

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud