Prokletý sen ho pronásledoval mnoho let. Byl to snad trest za smrtelný hřích z předešlého života?

Mého syna Petra po celý život pronásledoval hrůzný sen. V něm se svou ženou a dětmi, které ovšem v tomto životě nikdy nepotkal, procházel po náměstí našeho města. Cítil štěstí, rodinnou pohodu a klid. Kráčeli všichni společně k domovu, kde je čekal nedělní oběd.

Pocit viny

Procházeli zrovna úzkou ulicí, když se proti nim vyřítil povoz tažený koňmi. Slýchával už jen výkřik, ze kterého se probudil a dlouho se nemohl uklidnit. Když konečně zase usnul, sen navázal na děsivý výjev zkázy. Ruiny a čoudící spáleniště.

Opět tam byla ta žena, ale už bez dětí. Plakala. Petr cítil takový pocit viny, že chtěl skočit ze skály. Co předcházelo té hrůzné události a proč se cítil vinný, netušil. Sen byl pouhý útržek příběhu, jehož děj byl zahalen tajemstvím.

Tento podivný sen mého syna pronásledoval až do dospělosti Když mu bylo třicet, měl za sebou několik pokusů o sebevraždu, pobyl si kvůli tomu i na psychiatrii. Byla jsem z toho tak nešťastná, že jsem hledala pomoc všude. Včetně různých léčitelů, věštců, zaklínačů a šamanů.

Občas to pomohlo, ale jen na chvíli. Až se mi poštěstilo objevit psycholožku, která se zabývala regresí do minulých životů. Sezení odhalilo, že se má syn naučit žít tady a teď. Neohlížet se zpátky. Nedokázal navázat vztah ani přátelství. Žil sám.

Rituál pomohl

A celý život se těšil na smrt a příští život, kde se, jak věřil, s lidmi ze svého snu setká. Jak pomoci někomu, kdo tu nechce být? Ta žena zkusila ri­tuál. Zapálené svíce, mocný nilský kříž a podivnou kresbu, kterou Petr pod jejím vedením namaloval.

Od chvíle, kdy obrázek pověsil nad postel, se škodlivý sen už nezopakoval. Syn si našel hodnou a milou ženu, a dočkal se dokonce potomka a já vnuka. Konečně našel štěstí a radost ze života. Na sebevraždu už nemá ani pomyšlení!

Jitka (63), Znojmo