Po rozvodu jsem se naplno vrhla do své pracovní kariéry a o lásce jsem snít přestala. Život ale někdy umí pořádně překvapit.

Když jsem konečně našla ideálního partnera, na založení rodiny už jsem nepomýšlela. Větším problémem pro mě ale bylo, o koho se jednalo. Znala jsem ho totiž z mládí.

Vdala jsem se

V lásce mi štěstí moc nepřálo. Pokud jsem se zamilovala, bylo to většinou do někoho, kdo moje city neopětoval. Já jsem od sebe naopak odháněla muže, kteří měli zájem o mě, ale naopak to nefungovalo.

Čas hrozně rychle utíkal a já jsem se bála, že se nikdy nevdám. Proto jsem krátce po třicátých narozeninách udělala ukvapený krok a vzala si prvního muže, který o mě stál. Byla to chyba a dopadlo to přesně tak, jak se dalo čekat.

S Martinem jsme si příliš nerozuměli, přesto jsme spolu vydrželi celých šest let. Byl na mě hodný, choval se ohleduplně, do ničeho mě nikdy netlačil. Vlastně to byl ideální partner, jen ta láska a zamilovanost nějak chyběly.

Snažila jsem se přijít do jiného stavu a stát se alespoň matkou, měla jsem však problémy otěhotnět. Naše manželství se pak nevyhnutelně rozpadlo.

Stále v práci

Po rozvodu s Martinem jsem na vztahy spíše rezignovala. Ubíhající čas jsem si ovšem moc dobře uvědomovala. Všechno jsem se snažila vynahradit v pracovní kariéře.

Práce mě naplňovala a dařilo se mi v ní, takže jsem se postupně vypracovala až na zástupkyni ředitele jedné menší firmy. Právě při jednom pracovním jednání jsem pak znovu potkala Štěpána.

Náhodné setkání

Nejdřív jsem si neuvědomila, o koho se jedná. Viděli jsme se totiž naposledy před mnoha lety. On mě také hned nepoznal, dost jsem se změnila. Nakonec jsme se ale navzájem identifikovali a všechno bylo náhle jasné.

Po pracovním jednání jsme si pak sedli u kávy a bavili se o svých životech. K minulosti, která nás kdysi spojovala, jsme se ale v hovoru nevraceli. Na moji starší sestru Janu se Štěpán ani jednou nezeptal. Já jsem o našem setkání pak sestře také neřekla.

Nebyla jsem si jistá, jak by se na to tvářila. Štěpán totiž kdysi býval velkou láskou mojí sestry. Začali spolu chodit na střední škole.

Osud jim tehdy nepřál

Pamatuji si, jak se Jana vznášela na růžových obláčcích a štěstí z ní přímo zářilo. Pak se věci zkomplikovaly, když Jana se Štěpánem otěhotněla. Bylo to ještě před maturitou. Štěpán by si ji býval vzal, ale moji rodiče byli proti.

Víceméně Janu donutili, aby šla na interrupci. Pro Štěpána, který byl schopen i v tak mladém věku po maturitě rodinu uživit, to bylo velké zklamání. Nějakou dobu spolu ještě chodili, ale láska z jeho strany vyprchala. S Janou se nakonec rozešel.

Mrzelo mě to tehdy skoro stejně jako sestru, která několik nocí probrečela. Nakonec se ale oklepala a vystudovala dokonce i vysokou školu. Později si našla jiného přítele, vzala si ho a měla s ním dvě děti. Zůstali spolu, i když láska postupně vychladla.

Rovněž Štěpán, jak jsem nyní zjistila, se po vystudování vysoké školy oženil. Měl jednu dceru, ale se ženou se rozvedli, když si našla jiného muže. Po rozvodu se Štěpán stejně jako já věnoval hlavně své práci. Upřednostňoval krátkodobé nezávazné vztahy.

Nyní, když jsme se znovu setkali, se mezi námi začalo rychle rozvíjet citové pouto. Oba jsme litovali, že jsme se nepotkali už dřív. Po onom pracovním setkání následovala další, už soukromá.

Sestře jsem nic neřekla

Strávili jsme společně i zahraniční dovolenou a přesvědčili se, že si bezvadně rozumíme. Přesto jsem byla z nového vztahu v rozpacích. Před sestrou jsem ho raději tajila. Jana sice věděla, že někoho mám, ale ani ve snu by ji nenapadlo, o koho se jedná.

Nevídaly jsme se denně, protože bydlela v jiném městě. O mém vztahu s její velkou první láskou se Jana dozvěděla až tehdy, když mě Štěpán požádal o ruku a já jsem bez přemýšlení řekla ano.

Vneslo to mezi nás samozřejmě velké napětí a nakonec i trvalé rozkmotření. Nechápala jsem, proč mi má Jana za zlé, že jsem si našla druhého manžela v muži, který pro ni byl dávno minulostí.

Našly jsme k sobě zase cestu

Přestaly jsme spolu mluvit a tahle situace přetrvala deset let. Až poté, kdy sestra tragicky přišla o manžela, jsme k sobě znovu našly cestu. Opět jsme spolu začaly komunikovat, ale Jana měla jednu zásadní podmínku: odmítala se vidět se Štěpánem.

On sám to pochopil a dodnes její přání dodržuje. Je to ale stejně zvláštní, jak si život s lidskými osudy pohraje. Tenkrát v mládí bych nikdy nepředpokládala, že to nebude Jana, ale já, pro koho se stane Štěpán nakonec osudovým mužem.

Veronika V. (58), severní Čechy