Když jsme se poznali, poprvé jsem cítila lásku. Pak jsme se půl století neviděli. A i po 50 letech to tam pořád bylo!
Můj život byl více než barevný. Někdy si říkám, jak by to vypadalo, kdybych s první láskou vydržela už tehdy…
Letní romance
Když mi bylo 15 let, jeli jsme se sourozenci a rodiči na dovolenou do Maďarska. Pamatuji si, že hned první den jsme narazili na Čechy s obdobně starými dětmi, jako jsme byli my. Dospělí si rozuměli, my děcka také, a tak jsme spolu trávili hodně času.
Jednoho večera nám dospělí nechali volnost. Mladší děti se zabavily a já se vydala poznat noční město s Radimem, což byl chlapec o rok starší než já. Nikdy jsem nebyla na nějaké kluby a diskotéky, ale s ním mne to bavilo. Zamilovala jsem se.
Když nám končila dovolená, byla jsem skleslá, smutná. Má nesmělost mi nedovolila zeptat se, jestli bychom s Radimem zůstali v kontaktu.
První láska
Po návratu domů jsem měla pocit, že jsem ztratila někoho důležitého. Myslela jsem na něj ještě víc, než když jsme byli spolu. Rodičům jsem nic neřekla. Nechtěla jsem, aby na mně něco poznali.
Proto se mi logicky ani nesvěřili s tím, že nás má ona rodina navštívit. Bylo to velké překvapení. Opětovné shledání s Radimem. Od té doby jsme byli v kontaktu. Psali jsme si, vídali jsme se jednou za týden. On přijel do Plzně, kde jsem bydlela.
Já se pak vydala někdy do Trutnova, kde zase bydlel on. Někdy jsme vyrazili na půl cesty do Prahy, a dokonce jsme si říkali, že bychom naše životy spojily právě v hlavním městě.
Bála jsem se, že se nezamiluji
S Radimem jsem prožila spoustu věcí poprvé, a dokonce jsem se vzdala i svého přesvědčení nechat si nevinnost až do svatby. Bylo to intenzivní, neskutečné. Poprvé v životě jsem pochopila, co je to láska. Bohužel pak přišla vojna. Radim odjel až na Moravu.
Náš vztah nějak vyprchal. Byla jsem za ním párkrát. Náš vztah ale najednou začal ztrácet na síle. Byli jsme spolu pár měsíců.
Nový muž, nový život
Za dva roky jsem se vdávala. Za Pavla, za muže, kterého jsem potkala ve svém prvním zaměstnání. Byl z katolické rodiny, stejně jako já, tudíž jsem si myslela, že to je ten pravý.
Milovala jsem ho, rozuměli jsme si, ale čím dál víc mě napadaly myšlenky, že tak silné jako s Radimem to není. Smířila jsem se ale s tím, že tak velkou lásku, jako právě Radima, už nepotkám.
Vzala mi ho nehoda
Přitom Pavel byl z racionálního hlediska ideální partner. Slušný, věrný, zabezpečil rodinu. Měli jsme spolu tři děti. Dvě dcery a jednoho syna. Prožili jsme spolu krásný život. Když mi bylo 62 let, ovdověla jsem. Pavel měl autonehodu, při které zemřel.
Bohužel stejný osud potkal o pět let později i našeho společného syna. V tu chvíli si říkáte, že už vás nic pěkného nečeká. Naštěstí mne podržely mé dvě dcery. Neměla bych pro co žít.
Přece jen jsem si ale uvědomovala, že ony mají svůj život a nemohou se starat jen o mne.
Dcery našly jeho dopis
Jednoho dne jsme se vydaly právě s dcerami do centra na kávu. Najednou šel kolem muž. Neznala jsem ho, ale někde uvnitř jsem cítila, že jsem ho musela někdy potkat. On se také díval, jako by viděl známou tvář. Byl to Radim. Změnil se.
Byl rovněž vdovec, měl dvě děti. Seznámila jsem ho s dcerami a ony mi tehdy poprvé přiznaly, že našly dopisy od Radima, které jsem si schovávala. Naše cesty s Radimem se znovu, po 50 letech, spojily. A já doufám, že už navěky.
Jana Z. (70), Plzeň
