Pod vlivem nejrůznějších zpráv, co se na nás valí z médií, jsem podezírala ze zlodějiny člověka, který zase naopak považoval za podvodníka mě.
Byly prázdniny, a to si tramvaje v Praze jezdí, jak chtějí. Když se mnou zahnula jiným směrem, byla jsem vzteky bez sebe. Jela jsem z práce pozdě a potřebovala nakoupit.
Vyběhla jsem na zastávce ven a koukám, že na protější straně ulice je známý obchodní řetězec. Nakoupím tam. Motala jsem se mezi regály, a tu ho náhle vidím – podezřelý týpek, který určitě nemluví česky!
Oči zločince
Krádež mu koukala z očí! Hlavně si musím hlídat kabelku! Nesmí se ke mně vůbec přiblížit! Vyčóruje mi všechno a já si toho vůbec nevšimnu! Rychle jsem se sunula na opačnou stranu obchodu. Prohlížela jsem si zeleninu v akci – a tu?
Zazvonil mi mobil. Jako na potvoru! Shoda náhod, která zloději nahraje! V jedné ruce jsem držela kabelu, ve druhé košík. Jak to vymyslet, abych mu nedala šanci? I čapla jsem si na bobek, zasedla tašku a zvedla hovor! Volal manžel – prý, co bude k večeři.
Vidím blízko mě za regálem půl hlavy s okem, jak mě ten týpek pozoruje. Rychle jsem hovor ukončila, chytla kabelu a spěchala opačným směrem. Mozek se upnul na toho hajzlíka, který se zase objevil za mými zády. Už mi málem hrábl do tašky!
Proč já?
Proč si vybral právě mě? Postavila jsem se do fronty na jedinou kasu a koukám do svého košíku, co z toho doma uvařím? Nemám si dát ještě jedno kolečko obchodem? Ne! Je tam pořád!
Když jsem se konečně dočkala pokladny a zaplatila, najednou – kde se vzal, tu se vzal – stál u mě. „Můžete mi ukázat tašku?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj naprosto v šoku. A pak jsem se začala smát na celý obchod.
To chlapíka rozzuřilo a dotaz zopakoval vztekle znovu. „Vy jste tu security?“ smála jsem se jako šílená. „Já si myslela, že tu kradete!“ To rozesmálo celé okolí, včetně pokladního. Jen pánovi od security to vtipné nepřišlo!
Zuzana (64), Praha
