Do naší rodiny nezapadla, musela jsem se postarat o to, aby to sama pochopila a odešla. Všem se nám ulevilo. Jen bratr pořád lituje, že o první ženu přišel.

Každý pořádný chlap si dá sem tam nějaké to pivo a panáčka, tak jsme popíjení mého bratra Lukáše doma nepřikládali žádnou velkou váhu. On si však po vojně našel dalšího koníčka.

Začal hrát šipky, a občas mu to i vyšlo. Přišlo nám fajn, že přinese nějakou tu korunu navíc. Když bylo Lukášovi osmadvacet, začal chodit se Soňou. Znala jsem ji ze základky a neměla ji ráda. Byla namyšlená a pila nám krev.

Říkala jsem si, že udělám všechno pro to, abych jim to jejich tokání překazila. Jenže oni překonali všechny moje nástrahy. Brácha se hrozně změnil, sekal dobrotu a nakonec se vzali.

Nesnášela jsem ji

Ani nemuseli. Do naší rodiny Soňa nezapadla. Bylo na ní vidět, že je něco víc, než my, a ovlivňovala tím i Lukáše. Všude chodili spolu a on dělal všechno podle ní. Až mi jednou nahrála náhoda. Byl u nás hasičský bál a Soňa měla nějakou virózu.

Brácha jako dobrovolný hasič jít musel. Bylo před výplatou a Lukáš za mnou přišel, zda bych mu nepůjčila. Řekla jsem, že když nemá peníze, tak ať si zahraje o tu svou Soňu šipky. Řekl mi, že jsem blbá.

To bylo ale proto, že toho v tu chvíli ještě moc nevypil. Později mu zřejmě ten nápad přišel jako dobrý. Ráno za mnou přiběhla barmanka domů, abych si přišla pro bráchu, že se stalo něco strašného.

Dala jim co proto!

Vyrazila jsem celá vyděšená k hospodě. Hostinský vařil bráchovi a jeho kamarádovi Pepíkovi turka, Lukáš seděl na židli a brečel. „Soničko moje milovaná, já jsem tě prohrál v šipkách! Co jsem to udělal?“

Bratr se na mě podíval s neskonalou výčitkou v očích. „Kvůli tobě teď patří Pepíkovi!“ Hostinský mi s velkou dávkou ironie vyprávěl, jak si podnapilý Pepík šel pro svou výhru a můj bratr ho marně držel za bundu, aby ho zastavil.

A jak tam došli, dala Soňa oběma pár facek. Dva dny nato podala žádost o rozvod. Byl rychlý, protože neměli děti. Můj bratr toho lituje dodnes. Ale já jsem naopak se svou prací docela spokojená…

Petra (57), Bruntál