Mám skvělou kamarádku Libuši. Když jsme byly malé, nechtěli dospělí, abych se s ní kamarádila. Prý měla na mě špatný vliv. Byl to naprostý nesmysl.

Poznaly jsme se ve školce. Když jsme šly společně poprvé na procházku, bylo po dešti. Měla jsem krásné nové přezůvky a byla jsem na ně moc pyšná. Líba ale z ničeho nic šlápla schválně do bláta a pak na moje boty.

Než se kdo nadál, válely jsme se obě na chodníku a rvaly se jako psi. Dokonce mě Líba pokousala. Od téhle chvíle jsem se nesměla s touhle holčičkou oficiálně kamarádit. Nám to ale nevadilo, protože jsme tento zákaz rády a stále porušovaly.

Otřesné rodinné zázemí

Chodit k Líbě domů mě nikdy nepřestávalo děsit. Často sedávala skrčená v rohu u stolu plného nepořádku a psala si úkoly do školy. Místností neustále někdo pobíhal. Otec se hádal s matkou, házeli po sobě vším, co jim přišlo pod ruku.

Její dvě starší sestry na sebe ječely a praly se o svetr a pro jejího bratra si právě přišla policie. I v takové atmosféře se ale Libuše dokázala učit a mít ve škole neustále samé jedničky. Tedy kromě dvojky z chování. Byla vždy trochu od rány.

Kdo by se ale divil… V té šílené rodině se musela umět prosadit.

Zkusila to na vlastní pěst

Když bylo Líbě 15 let, odešla od rodiny. Začala pracovat, bydlela na ubytovně a zároveň studovala večerně to samé gymnázium jako já. Stále jsme se přátelily a stály při sobě.

I tehdy, když se její rodiče zabili při autohavárii a sestry ji okradly o její část dědictví. Líbu to neporazilo. Měla po maturitě, získala lépe placenou práci a přihlásila se na studium psychologie. Byl to obor pro ni přímo dělaný a ona v něm uspěla. Dodnes je uznávanou psycholožkou a radu u ní hledá mnoho lidí.

Je vyrovnaná, ale ne docela

I mně dokázala poradit ve svízelné životní situaci, kdy jsem sama nedokázala včas řešit napjaté vztahy s dcerou.Přestože radí druhým a sama se uměla se životem poprat, některé věci prostě nejde lámat přes koleno.

Líba nikdy nenašla správného partnera. Má sice dvě hodné, dospělé děti, ale ona rodinný život nikdy doopravdy nezvládla. Dvě manželství jí zkrachovala. Trpí totiž už od dětství velkou averzí vůči mužům.

Není lesba, ale doma zažívala násilnického a neurvalého otce, a to ji poznamenalo. A také bratra, který nakonec jako drogový dealer skončil na několik let v kriminále.

Radši je vždy ve střehu

Proto je vždy u každého muže předem ve střehu a čeká, odkud přiletí první rána. A než aby se jí dočkala, raději přechází sama do útoku. Nedokázala se toho zbavit po mnoha letech ani s pomocí psychoterapie.

Má rodinné zázemí a mě

Člověk prostě může být sebesilnější, ale některé věci, které poznamenaly jeho dětství, prostě nezmizí. Líba má milující děti a jejich rodiny a také mě. Jsme stále dvě věrné kamarádky, které při sobě stojí za všech okolností už dlouhých 60 let. A i přesto, že nám zakazovali se kamarádit.

Veronika N. (65), Opava