Cítila jsem se nepotřebná a řítila se ke dnu. „Nad vodou“ mě držely prášky na spaní, sáhla jsem i po alkoholu… A pak přišla ta nabídka! Nečekaně a náhodou!

Nic se mi v životě nevyvedlo podle představ. Vyučila jsem se kuchařkou, což mě nebavilo. Sice jsem se záhy po škole vdala, ale velké štěstí z toho nebylo. Můj manžel byl kluk, o kterého na škole usilovala kaž­dá. Vyhrála jsem já a tím všechno krásné skončilo. Nic z mé pohádky o princi na bílém koni a lásce až za hrob se nekonalo.

Žádné terno

Náš milostný život umřel hodně brzy, přibližně v době, kdy bylo jednomu synovi deset a druhému šest. Na společné dovolené jsme byli jen jednou, protože muž raději vyjížděl sám. Díky jeho chladnému vztahu ke mně jsem začala rezignovat na svůj vzhled.

Bylo mi jedno, jak vypadám. Řekla jsem si, že budu především máma a že to tak má asi být.

Styděly se

Moje sebevědomí se řítilo ke dnu. Přišla jsem i o práci a novou ne a ne najít. Děti se za mě styděly. Manžel mě už nebral s sebou ani do hospody. Nevšímal si mě, vůbec se mnou nemluvil, tedy pokud nepočítám jeho pravidelné cynické zhodnocení mého vzhledu:

„Ty teda zase vypadáš…!“ Začala jsem doma tajně pít. Věděla jsem, že to je špatně, ale neuměla jsem si pomoct. A pak přišel ten třídní sraz. Nechtěla jsem se tam vůbec ukázat, ale zasáhla náhoda. Se spolužačkou Růženou jsme se srazily v našem konzumu. Byla z ní šmncovní dáma – a ze mě troska.

Šťastná a zdravější

Přemluvila mě, abych na sraz šla. Cítila jsem se tam jako prašivý pes. Bývalí spolužáci mě litovali, současně mi ale chtěli pomoct. Dali hlavy dohromady a ještě ten večer mi zařídili místo v květinářství v nedalekém městečku.

Být květinářkou, to mě nikdy nenapadlo, ale vzhledem k tomu, že nabízeli nástup ihned, jsem souhlasila. A to byla má spása. Tu práci jsem si okamžitě zamilovala, šla mi od ruky, bavila mě.

Poprvé v životě jsem slyšela na svoji osobu chválu a pro mé sebevědomí to byla nutná vzpruha. Dokonce jsem se rozhodla radikálně změnit šatník, změnila jsem účes. Jak konečně i můj manžel zhodnotil, mezi květinami jsem sama rozkvetla.

I naše manželství chytilo druhý dech. Loni jsem si otevřela vlastní květinářství a jsem šťastná. Někdo si možná řekne, že jsem se ve svém věku zbláznila, já ale konečně žiju.

Martina (62), Strakonice