Kdysi dávno jsem se docela dost pohoršovala nad mimomanželskými vztahy. Potom jsem se do jednoho sama zamotala.

Vždycky jsem si říkala, že kdo má opravdu rád, tak nemůže být nevěrný. Brala jsem něco takového prostě jako podvod. Dvakrát jsem se s podobnými případy setkala ve svém příbuzenstvu. Zjistila jsem, že můj bratr podvádí švagrovou.

Dost mě to zarazilo, protože jsem je považovala za ideální pár. Dalším případem pak byl můj vlastní syn. Chodil s hodnou dívkou, ale prozradil mi, že má vedle ní ještě další milenku. Pohádali jsme se kvůli tomu a nějaký čas jsem s ním nemluvila. Netušila jsem, že také já se jednou zapletu do podobné situace.

Na první pohled

Moje manželství dospělo po letech k rozvodu. Nemělo to žádnou konkrétní příčinu, byla to spíš taková únava materiálu. S mým mužem jsme se rozešli jako přátelé. Sama jsem ale rozhodně zůstat nechtěla. Občas jsem si vyšla ven s některou kamarádkou.

Právě při jedné naší „dámské jízdě“ jsem potkala Adama. Hned na první pohled jsem věděla, že je to muž, jakého jsem vždy hledala.

Celý večer spolu

Adam byl v tom podniku s kamarády. Byl zhruba stejně starý jako já. Všiml si mého pohledu a já s potěšením spatřila, jak to v jeho očích také zablýskalo. Přála jsem si něco, co bylo v tu chvíli nemožné, aby za mnou přišel a oslovil mě.

Bylo mi tehdy pětačtyřicet, ale cítila jsem se jako v sedmnácti. A Adam to skutečně udělal. Kamarádka, když viděla, jak si rozumíme, tak se decentně vzdálila. Zbytek večera patřil už jen nám dvěma.

Všechno se zdálo být ideální

V ten večer jsem nejprve vůbec nepřemýšlela nad možností, že by Adam mohl být zadaný, nebo ženatý. Domluvili jsme si další schůzku, tentokrát na procházce v lese za městem. Také toto setkání proběhlo k mé stoprocentní spokojenosti.

Byla jsem přesvědčena, že jsem našla někoho, s kým chci opravdu strávit zbytek života. Měla jsem radost z toho, že stejné city, jaké jsem projevovala já vůči Adamovi, dával najevo i on směrem ke mně.

Velké rozčarování

Ledová sprcha přišla až při čtvrtém setkání. Z mého nového přítele náhodně vypadlo, že je vlastně ženatý. Hned se to snažil zamlouvat tím, že manželství mu stejně nefunguje. Já z toho ale měla pocit, že rozvádět se stejně nemíní, a to ani kvůli mně.

Dost to mnou otřáslo, vlastně dvojnásobně. Prvním nepříjemným překvapením byla informace o skutečném Adamově stavu. Tím druhý pak zjištění, že mi to vlastně až tak nevadí. Najednou jsem zjišťovala, že city jsou pro mě něčím více než zásady.

Bylo to silnější než já

Ačkoli mojí první reakcí na Adamovo sdělení bylo, že bychom se už dál neměli scházet, zavolala jsem mu následně právě já. City ve mně zvítězily nad rozumem. Říkala jsem si, že takhle silná láska, kterou k němu pociťuji, už by se v mém životě nemusela opakovat.

A kdesi v nejtajnějším koutku mysli jsem doufala, že se Jakub přece jen jednou rozvede. Nejhorší pro mě bylo, když se o mém vztahu dozvěděl syn.

Vyslechla jsem si od něho posměšnou přednášku o tom, jak každý propaguje morální zásady, ale když přijde na věc, tak se jich najednou vzdá. Mlčela jsem, protože jsem na to neměla co říct. O všem se pak dozvěděli i příbuzní a známí a také můj bývalý manžel.

Prožila jsem něco krásného

Trvalo to čtyři roky, než jsem pochopila, že je to stejně jen slepá ulička. V tichosti jsme se rozešli. Ale dodnes jsem vděčná za to, že jsem něco takového prožila. Na podobné vztahy se už dnes dívám jinak. Někdy se prostě člověk nedokáže ubránit.

Pavla H. (61), Tábor