Lenku znám od narození. Kamarádila jsem se už s její maminkou, která ale brzy umřela. Rozhodla jsem se tehdy dělat jí náhradní maminku.
Velmi dobře chápu, že se mi to všechno může setsakramentsky vymstít, ale stejně si nemohu pomoci! Lenku znám od peřinky, protože její maminka byla v dětství má kamarádka. Bydlely jsme ve stejném domě. Bohužel zemřela předčasně na akutní leukémii, když byla Lenka ještě malá.
Těžký start do života
Lenčin otec to v té době neustál a chtěl si vzít život. Půl roku pak strávil v psychiatrické léčebně. Lenku tenkrát vychovávali prarodiče a myslím, že ne úplně laskavě.
Často jsem si ji brala na víkendy a někdy i přes týden, protože jsem měla dceru stejně starou jako je Lenka. Když se její táta vrátil z léčení, naučili se spolu vše docela dobře zvládat.
Martin zůstal kvůli malé dlouho sám a novou partnerku si našel, až když už byla Lenka větší. Zuzana byla prima ženská a konečně byli zase rodina.
Měla naději
Myslela jsem, že teď už jim snad život nic zlého nechystá. Když se pak Lenka vdala, přenechal jí otec byt a přestěhoval se za Zuzanou do jejího domu za městem, ve kterém bydlela s dospívajícím synem. Vše konečně vypadalo na happy end.
Lenčin manžel David byl její spolužák ze střední. Byl z dobré rodiny a ti dva spolu chodili už dlouho. Koneckonců, obě rodiny se dávno znaly a přátelily se, tak se zdálo, že se není čeho bát. Brzy po svatbě se mladým narodilo první dítě. Vše plynulo v klidu do doby, než přišla Lenka do jiného stavu podruhé.
Rizikové těhotenství
Její těhotenství bylo totiž rizikové a ona musela ležet. Občas si ji nechali i v nemocnici. Martin se Zuzanou pomáhali mladým, jak mohli. Jeden malého odvedl do školky, druhý vyzvedl. Když jim do toho něco vlezlo, vypomohla jsem já nebo rodiče Davida.
Jejich syn totiž už druhým rokem dělal u zahraniční firmy a v práci byl doslova od nevidím do nevidím a velmi často i o víkendu. Lenka si ho doma skutečně moc neužila.
Viděla jsem ho s jinou
Všichni milého Davida litovali, že je stále v práci a že se co nevidět udře, jen já ne. Viděla jsem ho totiž nedávno v choulostivé situaci, a pracovní schůzka to tedy rozhodně nebyla! Šlo o neskutečnou náhodu!
Byly jsme s dcerou na výletě v Kutné Hoře, a když jsme vycházely z chrámu sv. Barbory, zahlédla jsem asi pět metrů ode nás Davida. Chtěla jsem na něj zavolat a pozdravit ho, ale zarazila jsem se.
Objímal kolem pasu a hýždí jakousi ženu a cosi jí něžně šeptal do ucha. Po chvíli mi došlo, že šlo o paní, která bydlí ve vedlejším vchodě, vídám ji venku s malým psem. David měl být ale tou dobou na konferenci v Brně! Věděla jsem to na sto procent. Lenka se u mě den před tím stavila na kus řeči a řekla mi to.
Pomáhal jí stěhovat
Davida jsem pak během následujících dní viděla s onou ženou ještě párkrát, a je tedy pravda, že jsem byla v tomto ohledu už mnohem všímavější.
Dokonce jsem dvakrát zahlédla, jak David přichází navečer z práce docela včas a místo toho, aby šel domů, jde do vedlejšího vchodu.
S vedlejším vchodem máme navíc společné sklepy, a tak se asi před čtrnácti dny stalo, že jsem ho zahlédla i tam, přesně v době, kdy měl být na služební cestě. Stěhoval jakousi skříňku a žena, kterou jsem s ním poprvé viděla v Kutné Hoře, mu otevírala dveře. Švitořili jako puberťáci.
Co když ji opustí
Je naprosto zřejmé, že David žije dvojí život, ale potom nechápu, proč si pořizoval druhé dítě… Nyní, když potřebují jeho nenarozené děťátko i žena pomoc a podporu, většinu práce nechává na zbytku rodiny, zatímco on sám zjevně pomáhá jinde.
Podobný muž je podle mého názoru bezcharakterní křivák. Lenka si takového partnera po tom, čím vším prošla, opravdu nezaslouží. Co ji s ním do budoucna čeká?
Poslala jsem dceru na výzvědy
Udělá dítě i té druhé a přestěhuje se o vchod dál a Lenka i její děti se pak budou příšerně trápit? Nakonec mě jednou, když byla Lenka zase v nemocnici, napadlo, že za ním pošlu dceru, jestli by s Davidem nezkusila promluvit. Vždyť jsou s Lenkou jako sestry.
Lžu jí do očí
To jsem ale nečekala! Dcera se vrátila až ráno! „Nic se nestalo, jen jsme pili a já usnula na sedačce,“ odbyla mě Jana a šla se dospat. O tom, jak její mise dopadla, nepadlo ani slovo. Od té doby jsem naprosto zoufalá.
Co když mezi Janou a Davidem také k něčemu došlo? K milence jsem mu naservírovala ještě dceru!
Lžu jí do očí
Nevím, co mám dělat. Lence lžu do očí, když se mi svěřuje s pochybnostmi o manželovi, přitom moc dobře vím, že její tušení je správné! Vím, že jí to nemohu říci teď, když je v sedmém měsíci rizikového těhotenství.
Každá komplikace by ohrozila jak ji, tak to malé, a špatná bych byla nakonec já. Špatná ale budu i ve chvíli, až se provalí pravda a také to, že jsem to celou dobu věděla a mlčela jsem. Mám z toho nervy nadranc.
Marie T. (59), Jičín
