Ocitli jsme se v situaci, která nejprve působila jako smrtelně nebezpečná. V hlubokém lese jsme potkali přízrak z dávných časů.
Ani v důchodu jsme s manželem nepřestali být aktivní. Rozhodně jsme nepatřili k typům, které jen tak sedí doma a jen se dívají na televizi. Pohyb, a hlavně turistiku jsme měli moc rádi.
Většinu života jsme se ve volném čase věnovali cestování, i když to bylo spíše po vlastech českých.
Prodloužené víkendy
Vyráželi jsme na výlety po našich horách, hradech a zámcích. Nyní jsme měli pro sebe všechny dny v týdnu, takže jsme se často vydali na nějaké toulky republikou už ve středu a vraceli se domů až v neděli.
Tyto aktivní prodloužené víkendy jsme si dopřávali pravidelně, ať už bylo léto, nebo zima. Na jednom takovém delším výletu se nám stala věc, ze které nás oba dodnes mrazí.
Víkend na Šumavě
Byl zrovna květen a my jsme s Radkem, mým manželem, zamířili do pohraničí. Měli jsme v úmyslu projít pár naučných stezek na Šumavě. Jezdili jsme tam i v mládí, kdy všechno vypadalo tajemněji a více nepřístupně, dnes už je tam příliš mnoho turistů.
Přesto jsme si našli turistickou cestu, která byla náročnější, takže jsme na ní moc lidí nepotkávali.
Podivné zelené světlo
Výlet jsme si s manželem oba užívali. Hluboko v lese jsem zažívala podobné pocity jako tenkrát zamlada, opět tu byla ta zvláštní mystická atmosféra. Světlo sem mezi vysokými stromy skoro vůbec neprosvítalo, takže i v poledne tu bylo šero.
Dlouho jsme kráčeli po cestě jen sami dva s Radkem. Po několika kilometrech jsme najednou před sebou zahlédli nějaké podivné světlo. Bylo lehce nazelenalé a mělo tvar lidské postavy, takový byl alespoň náš první dojem.
Oba jsme dostali strach
Radek v první chvíli vyslovil mínění, že se jedná o nějaký světélkující pařez, ale to světlo se vzápětí pohnulo směrem k nám. Polekala jsem se a chytila manžela za ruku.
Nebyla jsem nikdy ustrašená a nevěřila jsem na duchy, ale tohle vypadalo jako nějaké nadpřirozené zjevení. Radek mi ruku pevně stiskl a řekl mi, ať se nebojím. Viděla jsem ale na něm, že se také necítí ve své kůži.
Ozval se lidský hlas
Naše překvapení se ještě znásobilo, když se směrem od tajemného světla ozval lidský hlas. To už jsem se opravdu bála. Uvědomovala jsem si, že jsme uprostřed lesa, a kdyby se s námi něco špatného stalo, ani se to nemusí nikdo dozvědět.
Nezbývalo nám nic jiného než s napětím čekat, co se bude dít dál. A doufat, že se nám nic nestane.
Byl slušný a pokorný
Světelný přízrak se zastavil nedaleko od nás. Já i Radek jsme stáli na místě jako dva solné sloupy a s napětím naslouchali, co uslyšíme. Slovům, která se vzápětí ozvala, jsme už oba s Radkem rozuměli.
Mužský hlas ale nezněl nijak agresivně, naopak, byl pokorný a lítostivý. Vypadalo to, že se nás ten duch chystá o něco poprosit. Oběma se nám v tu chvíli opravdu znatelně ulevilo.
Ublížit nám nechtěl
Soustředili jsme se pozorně na to, co říká. Přízrak mluvil nějakou starobylou češtinou. Vyprávěl nám, že na místě, kde jsme, došlo kdysi dávno k vraždě. Vzápětí nám došlo, že mluvíme přímo s pachatelem dávného zločinu.
Strach nás pomalu opouštěl, protože bylo jasné, že se na nás přízrak nechystá zaútočit.
Tragický milostný příběh
Tajemný duch nám začal vyprávět příběh z dávných dob. Miloval kdysi jednu ženu, ale jeho láska nebyla opětovaná. Když ho několikrát odmítla a měla se provdat za jeho soka, počíhal si na ni tady v lese, kudy pravidelně chodila.
Naposledy se jí snažil svatbu rozmluvit. Dívka však neposlouchala, pohádali se a v hádce ji potom nešťastnou náhodou usmrtil.
Raději si vzal život
Ve strachu před pomstou pak mladý muž utekl do ciziny. Vrátil se až po řadě let, protože ho tížilo svědomí. Nakonec se na stejném místě, kde předtím zabil svoji lásku, oběsil i on sám.
Od té doby se v den výročí své smrti zjevuje lidem, kteří zde náhodně procházejí, a žádá je o odpuštění.
Rozhovor s duchem
Bylo mi toho stvoření líto, a tak jsem mu řekla, že za svůj zločin už si vytrpěl dost a že je načase, aby došel klidu. Také Radek prohlásil, že muži odpouští. V tu chvíli se světlo začalo vytrácet a nakonec zmizelo úplně.
My jsme s Radkem ještě dlouho stáli na místě a pod dojmem toho strašného zážitku nebyli schopni pokračovat v cestě. Oběma nám jen velmi pomalu docházelo, že jsme právě vedli rozhovor s duchem.
Naše tajemství
Ještě dlouho po této dovolené jsme se s Radkem k oné příhodě v lese vraceli. Dodnes se navzájem ujišťujeme, že se nám to všechno nezdálo.
Našim dětem ani známým jsme raději nic neříkali, protože by nám stejně nevěřili nebo by nás v horším případě měli za blázny. Tehdy to skončilo dobře, ale nic podobného bych už znovu prožít nechtěla.
Anna J. (63), Brdy
