Domů     Nečekané problémy dětí mě donutily nevzdat boj o život
Nečekané problémy dětí mě donutily nevzdat boj o život
2 minuty čtení

Když se zákeřná nemoc vrátila, chtěla jsem to vzdát. V tu chvíli mě ale rodina najednou moc potřebovala. Musela jsem tu zůstat!

Věřila jsem, že se jedná určitě jen o neškodnou, tukovou bulku. Vyšetření bohužel odhalila zhoubný nádor. Neměla jsem čas se bát, protože hned vzápětí mi lékaři odebrali levé ňadro a odstranily lymfatické uzliny. Stála jsem před zrcadlem a nemohla se na své znetvořené tělo podívat.

Terapie

Naštěstí manžel i dcera mi byli obrovskou oporou! Začala jsem docházet na chemoterapie. Po nich mi bylo špatně, vypadaly mi vlasy, ale nejhorší to bylo s psychikou. Pořídila jsem si několik paruk, abych neděsila vnučku Aničku.

Abych jí to nějak vysvětlila, začala jsem jí hrát divadlo. Byla to ta nejlepší terapie, jakou jsem kdy poznala. Nepotřebovala jsem antidepresiva a prášky na spaní.

Udeřila znovu!

Jenže po třech letech nemoc udeřila znovu. Tentokrát zasáhla rakovina dvanácterník. Po chemotera­piích a ozařování mi bylo moc zle a kromě vlasů mi slezly i nehty. Psychicky jsem to už nezvládala, vzdávala jsem boj.

Jen jsem toužila ještě vidět druhého vnuka, protože dcera čekala další dítě. Pak už mi bylo všechno jedno. Jenže osud zřejmě chtěl, abych to peklo překonala. Dcera porodila předčasně císařským řezem a vnouček na tom nebyl dobře.

Zeť kolaboval a na mého muže se nedalo v těchto záležitostech vůbec spolehnout. Musela jsem se zvednout a fungovat. I když mi bylo hrozně. Mateřská láska a stejně tak i ta babičkovská je mocná.

Kmitala jsem kolem dcery, malého vnoučka a také vnučky Aničky, která už v té době chodila do první třídy.

Zázrak přišel

Na sebelítost nebyl čas, fungovala jsem jako robot a denně před usnutím jsem si říkala: Ráno se musíš zase vzbudit! Kdo by se o ně postaral? Když se dcera vzchopila, odvezl mě manžel do nemocnice.

„Já už vůbec nic necítím, možná jsem po smrti, jen to nevím,“ hlásila jsem lékaři připravena na nejhorší. Jaké bylo mé i lékařů překvapení, když se ukázalo, že rakovina ustoupila. Byl to zázrak!

Vyburcovala jsem v sobě všechny síly, protože mi nic jiného nezbývalo. A tím jsem nejspíš zahnala tu zákeřnou nemoc definitivně. Doufám v to!

Anna (70), Opava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.