Domů     Nečekané problémy dětí mě donutily nevzdat boj o život
Nečekané problémy dětí mě donutily nevzdat boj o život
2 minuty čtení

Když se zákeřná nemoc vrátila, chtěla jsem to vzdát. V tu chvíli mě ale rodina najednou moc potřebovala. Musela jsem tu zůstat!

Věřila jsem, že se jedná určitě jen o neškodnou, tukovou bulku. Vyšetření bohužel odhalila zhoubný nádor. Neměla jsem čas se bát, protože hned vzápětí mi lékaři odebrali levé ňadro a odstranily lymfatické uzliny. Stála jsem před zrcadlem a nemohla se na své znetvořené tělo podívat.

Terapie

Naštěstí manžel i dcera mi byli obrovskou oporou! Začala jsem docházet na chemoterapie. Po nich mi bylo špatně, vypadaly mi vlasy, ale nejhorší to bylo s psychikou. Pořídila jsem si několik paruk, abych neděsila vnučku Aničku.

Abych jí to nějak vysvětlila, začala jsem jí hrát divadlo. Byla to ta nejlepší terapie, jakou jsem kdy poznala. Nepotřebovala jsem antidepresiva a prášky na spaní.

Udeřila znovu!

Jenže po třech letech nemoc udeřila znovu. Tentokrát zasáhla rakovina dvanácterník. Po chemotera­piích a ozařování mi bylo moc zle a kromě vlasů mi slezly i nehty. Psychicky jsem to už nezvládala, vzdávala jsem boj.

Jen jsem toužila ještě vidět druhého vnuka, protože dcera čekala další dítě. Pak už mi bylo všechno jedno. Jenže osud zřejmě chtěl, abych to peklo překonala. Dcera porodila předčasně císařským řezem a vnouček na tom nebyl dobře.

Zeť kolaboval a na mého muže se nedalo v těchto záležitostech vůbec spolehnout. Musela jsem se zvednout a fungovat. I když mi bylo hrozně. Mateřská láska a stejně tak i ta babičkovská je mocná.

Kmitala jsem kolem dcery, malého vnoučka a také vnučky Aničky, která už v té době chodila do první třídy.

Zázrak přišel

Na sebelítost nebyl čas, fungovala jsem jako robot a denně před usnutím jsem si říkala: Ráno se musíš zase vzbudit! Kdo by se o ně postaral? Když se dcera vzchopila, odvezl mě manžel do nemocnice.

„Já už vůbec nic necítím, možná jsem po smrti, jen to nevím,“ hlásila jsem lékaři připravena na nejhorší. Jaké bylo mé i lékařů překvapení, když se ukázalo, že rakovina ustoupila. Byl to zázrak!

Vyburcovala jsem v sobě všechny síly, protože mi nic jiného nezbývalo. A tím jsem nejspíš zahnala tu zákeřnou nemoc definitivně. Doufám v to!

Anna (70), Opava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.