Domů     Ze žalu mě vyléčily tátovy kopretiny
Ze žalu mě vyléčily tátovy kopretiny
3 minuty čtení

Když táta odešel na věčnost, nemohla jsem se z toho celé roky vzpamatovat. Nakonec mi pomohla obyčejná procházka vilovou čtvrtí.

Po tátovi se mi nevýslovně stýskalo. Byly to už dva roky, co odešel na věčnost, ale jako bych to pořád nebrala na vědomí. Viděla jsem ho všude, povídala si s ním, často se mi o něm zdálo.

Snad to bylo i mou opuštěností, rozvedla jsem se, syn vyletěl z hnízda a usadil se daleko ode mě, měla jsem pocit, jako bych byla na celém světě sama. Trpěla jsem zhoršujícími se depresemi. Obvodní lékař doporučil navštívit psychiatra, ten mi předepsal antidepresiva.

Na nějaký čas pomohla, pak jsem zase upadala do těch svých truchlivých stavů. Uvědomila jsem si, že vlastně nemám po tátovi žádnou památku. Byt, v němž prožil poslední roky, patřil městu.

Vyklízela ho mladší sestra, v té době jsem byla vážně nemocná, leccos si odtud odnesla, ale odmítala se dělit.

Za plotem

„Vždyť to byly jen krámy, většinu jsem vyhodila, víš, co s tím bylo práce?“ odbyla mě. „Chtěla bych jen maličkost na památku,“ prosila jsem. „Nic nemám,“ houkla.

„Přestaň se v sobě pořád hrabat. Táta už není a tečka.“ Jí se to řeklo, měla úplně jinou povahu než já, až příliš drsnou.

Já byla přecitlivělá a úzkostlivá. Psychia­tr mě poslal na nemocenskou, nelíbila jsem se mu a ani bych do práce nedokázala chodit. Nesoustředila jsem se, každou chvíli jsem se rozplakala, ač se mi nic tak špatného nedělo.

Měla jsem odpolední vycházky, které mi dělaly dobře. Procházela jsem se městem, nahlížela do zahrádek. Ani už nevím, jak jsem se ocitla v oné vilové čtvrti. Vzpomněla jsem si, že tu bydlel jeden z tátových kamarádů, až když jsem ho spatřila za plotem.

Pozdravili jsme se, zajímal se, jak jsem mi daří, tak jsem mu řekla pravdu: že se stále nemůžu vzpamatovat z tátova odchodu. „Taky se mi po něm stýská,“ připustil. „Když mi rozkvetou kopretiny, vždycky si na něj vzpomenu.“

Každým rokem

Rozhlédla jsem se po zahrádce. Kvetlo tu hotové kopretinové pole. Starý pán zachytil můj pohled a pousmál se: „Sazeničky mi dal váš tatínek, tehdy měl, snad si vzpomínáte, tu svou milovanou zahrádku, později ji prodal. A podívejte, jak se za ty roky rozrostly.“

Pozorovala jsem, jak si s krásnými zahradními kopretinami rozmarně pohrává letní vánek. Nedokázala jsem se od toho kouzelného divadla odtrhnout. „Víte co?“ napadlo staříka. „Taky vám dám pár sazeniček, ať máte památku.“

A tak mi každým rokem v květináči na balkoně rozkvetou tatínkovy kopretiny. Přiznávám, že si s nimi povídám. Díky těm roztomilým bílým kytičkám, o které se svědomitě starám, se cítím daleko lépe než dřív.

Romana (65), Česká Třebová

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud