Domů     Ze žalu mě vyléčily tátovy kopretiny
Ze žalu mě vyléčily tátovy kopretiny
3 minuty čtení

Když táta odešel na věčnost, nemohla jsem se z toho celé roky vzpamatovat. Nakonec mi pomohla obyčejná procházka vilovou čtvrtí.

Po tátovi se mi nevýslovně stýskalo. Byly to už dva roky, co odešel na věčnost, ale jako bych to pořád nebrala na vědomí. Viděla jsem ho všude, povídala si s ním, často se mi o něm zdálo.

Snad to bylo i mou opuštěností, rozvedla jsem se, syn vyletěl z hnízda a usadil se daleko ode mě, měla jsem pocit, jako bych byla na celém světě sama. Trpěla jsem zhoršujícími se depresemi. Obvodní lékař doporučil navštívit psychiatra, ten mi předepsal antidepresiva.

Na nějaký čas pomohla, pak jsem zase upadala do těch svých truchlivých stavů. Uvědomila jsem si, že vlastně nemám po tátovi žádnou památku. Byt, v němž prožil poslední roky, patřil městu.

Vyklízela ho mladší sestra, v té době jsem byla vážně nemocná, leccos si odtud odnesla, ale odmítala se dělit.

Za plotem

„Vždyť to byly jen krámy, většinu jsem vyhodila, víš, co s tím bylo práce?“ odbyla mě. „Chtěla bych jen maličkost na památku,“ prosila jsem. „Nic nemám,“ houkla.

„Přestaň se v sobě pořád hrabat. Táta už není a tečka.“ Jí se to řeklo, měla úplně jinou povahu než já, až příliš drsnou.

Já byla přecitlivělá a úzkostlivá. Psychia­tr mě poslal na nemocenskou, nelíbila jsem se mu a ani bych do práce nedokázala chodit. Nesoustředila jsem se, každou chvíli jsem se rozplakala, ač se mi nic tak špatného nedělo.

Měla jsem odpolední vycházky, které mi dělaly dobře. Procházela jsem se městem, nahlížela do zahrádek. Ani už nevím, jak jsem se ocitla v oné vilové čtvrti. Vzpomněla jsem si, že tu bydlel jeden z tátových kamarádů, až když jsem ho spatřila za plotem.

Pozdravili jsme se, zajímal se, jak jsem mi daří, tak jsem mu řekla pravdu: že se stále nemůžu vzpamatovat z tátova odchodu. „Taky se mi po něm stýská,“ připustil. „Když mi rozkvetou kopretiny, vždycky si na něj vzpomenu.“

Každým rokem

Rozhlédla jsem se po zahrádce. Kvetlo tu hotové kopretinové pole. Starý pán zachytil můj pohled a pousmál se: „Sazeničky mi dal váš tatínek, tehdy měl, snad si vzpomínáte, tu svou milovanou zahrádku, později ji prodal. A podívejte, jak se za ty roky rozrostly.“

Pozorovala jsem, jak si s krásnými zahradními kopretinami rozmarně pohrává letní vánek. Nedokázala jsem se od toho kouzelného divadla odtrhnout. „Víte co?“ napadlo staříka. „Taky vám dám pár sazeniček, ať máte památku.“

A tak mi každým rokem v květináči na balkoně rozkvetou tatínkovy kopretiny. Přiznávám, že si s nimi povídám. Díky těm roztomilým bílým kytičkám, o které se svědomitě starám, se cítím daleko lépe než dřív.

Romana (65), Česká Třebová

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může