Muže začaly pronásledovat noční můry, on si z nich ale nic nedělal. Byla to však varování, aby si dávat pozor.

Můj manžel byl od dětství tak trochu nešika. Karamboly všeho druhu se na něj přímo lepily. I přesto byl nepoučitelný.

Osud ho varoval vždy, ale on se všem náznakům jen smál a říkal, že to jsou babské pověry a já skuhrající havran na krchově, když jsem se mu snažila domluvit.

Tehdy, než si ho vzala smrt, se mu začaly zdát podivné sny, které se opakovaly. Většinou ho pronásledovaly různé šelmy, bortila se pod ním zem a také se propadl na mostě do rozbouřené řeky, která se proměnila v prudký vodopád.

Snář nelhal

Moje babička říkala, že temná voda je vždycky blížící se neštěstí. Zážitek to byl asi tak živý, že se z toho snu manžel probudil se srdcem bušícím až v krku. Protože vstal a začal přecházet po pokoji, probudila jsem se i já.

Nelenila jsem a začala listovat ve snáři. I ten varoval. Temná voda znamenala velké až smrtelné nebezpečí…

A to se také hned vzápětí potvrdilo. Navíc se to manželovi zdálo ze čtvrtka na pátek. A podle starých pověr našich předků čtvrteční sny se plní a pátek nešťastný je den… Hned následující den můj muž skutečně havaroval, naštěstí to odnesly jen plechy.

Další nehoda

Noční můry se na chvíli odmlčely − až po několika týdnech se mu ve snech objevil klaun. Pronásledoval ho prý každou noc a kdykoli se ukryl, slyšel klauna, jak se směje a volá:

„Však já si tě najdu!“ A poté začala hrát nějaká zvonkohra, která se změnila v umíráček.

Běžela jsem k vyhlášené bylinkářce z vedlejší ulice, aby mi řekla, co si o tom snu myslí. Ta se jen pokřižovala a dala mi nějaké byliny, ať je nosí můj muž u sebe. On se mi ale vysmál, že je to přece jen sen. Uplynulo pár dní a už se mi domů nevrátil.

Další autonehoda byla fatální. Klaun ze snu si ho vážně našel!

Kateřina (61), Opava