Milovala jsem ho a myslela, že i on mě. Když jsem zjistila, že mi bere z peněženky peníze a rozprodává šperky, řekla jsem dost.

Ztratit důvěru v milovaného člověka během jediné chvilky není nic příjemného. Stalo se to úplně náhodou. V zrcadle jsem uviděla svého přítele, jak mi takovými nervózními pohyby horečnatě hrabe v kabelce. Zůstala jsem stát jako kamenná. To jsem nečekala. Byla to pro mě studená sprcha.

Krádež v přímém přenosu

Ani jsem si nikdy nevšimla, že když stojím v určitém bodu v kuchyni, vidím na odkládací stolek v předsíni. A právě tam moje kabelka stála. Přítel rychle vytáhl peněženku, odpočítal bankovky a strčil si pětistovku do kapsy. A já jen překvapeně zírala.

Mlčela jsem a on o mojí přítomnosti neměl ani tušení. Když mě přešel vztek, začala jsem svého Ríšu omlouvat. Říkala jsem si, že třeba jen nevyšel s penězi a obává se mi přiznat. Nebo měl nějaký mimořádný výdaj!

Dokonce mě napadlo, že potřebuje rychle zaplatit dárek pro mě. Blížily se totiž moje narozeniny.

Zmizely peníze i šperky

V noci mě napadlo zkontrolovat obsah nočního stolku. V šuplíku jsem totiž měla obálku s pár tisícovkami. Jen pro jistotu, kdybych měla nějaký mimořádný výdaj. Abych nemusela běhat k bankomatu. Musela jsem sepřesvědčit, třebaže jsem měla zlé tušení.

Obálka k mému překvapení byla skutečně prázdná. Zmizelo minimálně šest tisíc, ani jsem to nevěděla přesně. Tak moc jsem byla důvěřivá a bezstarostná! Přemýšlela jsem, co dělat.

Moje myšlenky změnily směr, když jsem zjistila, že mi zmizelo několik zlatých řetízků. To už zasloužilo trest. A pořádný! Začala jsem si objednávat samé hezké věci a výhradně pro sebe!

Splatil mi vše i s úroky

Postupně začaly přicházet pěkné šaty, boty a také nějaká ta kosmetika. Zbývala jen třešinka na dortu. Vlastně pořádná třešeň! Drahá dovolená u moře s plnou penzí. A předplacenými výlety. U všeho byl označen coby plátce můj Ríša.

Nestačil se divit a ani protestovat. To, když jsem mu vyčíslila, o co všechno mě okradl. Ani se nesnažil zapírat. Věděl, že by to bylo marné. Jen jedna věc mi ještě nedávala spát. Na co všechno ty peníze potřeboval?

Jen tak, z ničeho nic, po mnoha letech spokojeného soužití. Chvíli mlčel, jako by vymýšlel, co mi namluví. Potom mávl rukou, jako by si řekl, že už je to stejně všechno jedno. Nakonec se přiznal.

S kamarádem začal podnikat, opustil zaměstnání, aniž by mi o tom řekl. A zkrachoval. Neměl nic, jen dluhy. „Ale už zase pracuji,“ ujistil mě a já spokojeně kývla: „Alespoň můžeš zaplatit vše, co jsem si objednala!“

Magda R. (67), Liberec