Domů     S naivitou mládí jsem chtěla přelstít zubatou
S naivitou mládí jsem chtěla přelstít zubatou
3 minuty čtení

Děda mi nahrazoval tátu, měla jsem ho moc ráda. Bohužel onemocněl, ale to jsem odmítla brát na vědomí. Doufala jsem v dobrý konec.

Vychovávali mě máma a děda. Ten mi nahrazoval tátu, který od nás odešel. Přilnula jsem k dědovi tak, že se to snad ani nedá slovy vylíčit. Bohužel zčistajasna sešel a zeslábl, působil nemocně. Máma dobře věděla, že se něco děje, ale já jsem si to odmítala připustit.

„Bojím se,“ řekla máma, „že děda už nemůže bydlet v tom velkém domě sám, potřebuje stálou péči.“ To mě vyděsilo. „Proboha, kam by děda asi tak šel? Vždyť víš, jak to tam má rád,“ namítla jsem.

Bylo mi patnáct a domnívala jsem se, že jsem nesmrtelná a se mnou i všichni moji blízcí.

„Budu mu víc pomáhat,“ rozhodla jsem. „Vařit, uklízet, starat se o zahradu.“ Máma nevěřícně zakroutila hlavou: „Copak ty umíš vařit?“ Odpověděla jsem, že to není žádná věda a že to umí každý.

Šikovná holka

Každý víkend jsem za dědou zodpovědně jezdila, uklidila celý dům, vyplela zahradu, zorganizovala, aby sousedi posekali trávu, chodili si pro ni, protože chovali králíky. Přišla jsem na to, že vaření není tak jednoduché, jak jsem si myslela.

Tak jsme si ohřívali konzervy a bylo to náhodou dobré. Oba jsme milovali trenčianský párek s fazolí nebo chalupářský guláš. Stačilo k tomu nakrájet chleba a bylo uvařeno. Do rozpaků mě přivedlo, když přivezli uhlí.

Děda už ho skládat nedokázal, a tak jsem se chopila lopaty a dala se do díla. Lidé se chodili koukat, jak čtyřicetikilová školačka hází s ohromnou vervou uhlí do sklepa, a někteří nedokázali jen koukat. Přišli svalnatí pomocníci a netrvalo dlouho, všechno bylo pod střechou.

Děda jim pak z vděčnosti naléval slivovici, chlapi posedali na zídku jako vlaštovky a udělali jsme si sousedský večírek. V duchu jsem se chválila, jak jsem šikovná a jak vše zvládám na jedničku. Nazítří se děda chytal za srdce a chrčel. Špatně se mu dýchalo. Bušila jsem na hospodu, měli tam telefon.

Mráz v zádech

Když jsem ho vedla do sanity, přes slzy jsem neviděla. Děda nejspíš věděl, že je to naše poslední společná chvíle. S naivitou a drzostí mládí jsem se domnívala, že přelstím plány osudu a vychechtám se smrtce do obličeje, že dědu nedám.

Tak mi tedy ukázala, kdo je tady pánem. Děda zašeptal: „Sbohem, moje milovaná holčičko.“ Cítila jsem v zádech mráz. „Ahoj,“ vyhrkla jsem. „Brzy se uvidíme. Přijdeme za tebou s mámou do nemocnice.“ Pousmál se a pohladil mě po hlavě.

Řekl ještě: „Jsi to nejlepší, co mě potkalo.“ Vydolovala jsem ze sebe: „Ty jsi to nejlepší, dědo!“ Pak za ním zapadla dvířka a sanitka kodrcala po silnici plné výmolů. V té kruté vteřině jsem si uvědomila, že jsem ho nezachránila, i když jsem tolik chtěla.

Lenka (62), Domažlice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.