Měl jsem před státnicemi, a třebaže jsem nevěřící, šel jsem si do kostela pro duševní útěchu. A Madona na zdi mě nejspíš vyslyšela.

Seděl jsem v kostele a poslouchal kázání. Chvíli předtím jsem si prohlížel stranou od hlavního oltáře obraz. Znázorňoval Pannu Marii Sedmibolestnou. V místě jejího srdce byl kámen a do něj bylo zabodnuto sedm nožů.

Stál jsem před obrazem, vytáhl kapesník a otřel červený kámen, byl zaprášený. Zdálo se mi, že se zaleskl, jako by na místě srdce Madony svítilo světlo. Na konci mše se mě farář zeptal: „Poslouchal jste moji řeč?“ Vtom se přede mnou objevil text jeho promluvy. Četl jsem ho jako na tabuli.

Odříkal jsem mu bez jediné zastávky celou mši. Udivil jsem pana faráře i sám sebe. Doma jsem usedl před skripta a jako pilný student, který měl zítra jít ke státnicím, prolistoval objemnou knihu. Pak jsem ji odložil a přivřel oči. V duchu jsem si přeříkal celý text…

Stačilo jen číst!

Vzrušeně jsem popadl jinou učebnici a rovněž ji prolistoval. Naučil jsem se celý text v několika minutách. „Je ti něco?“ ptala se máma, když jsem sešel z patra dolů k obědu.

„Učil jsem se!“ řekl jsem a bylo to jako bych z úst vypustil tu největší lež na světě. Neučil jsem se, jen jsem prolistoval několik učebnic. Vše trvalo necelou půl hodinu. Pamatoval jsem si všechno.

Ráno druhého dne, kdy jsem měl státnice, jsem se probudil se strachem, že jsem svoji podivuhodnou schopnost ztratil. Nestalo se tak. Rychle jsem prolistoval další učebnice. Už jsem se neměl co učit. Došel jsem ještě do knihovny a tam vytáhl z regálu další a další knihy.

A zase bez paměti

Srdce mi divoce bušilo a já do sebe ládoval o překot jednu knihu za druhou. Dokázal jsem i text říci pozpátku od poslední stránky k úvodní. Zkoušející komisi jsem fascinoval. Dokázal jsem odpovědět na všechny otázky.

Citoval zpaměti všechna možná historická díla. Mé první kroky po zkoušce vedly do kostela. Zastavil jsem se před obrázkem Panny Marie Sedmibolestné a zašeptal slůvko děkuji. Opustil jsem kostel a před ním se zastavil. Nemohl jsem si najednou vzpomenout, co mám koupit.

Papírek s nákupem jsem musel číst několikrát po sobě a nakonec ještě jednou v obchodě, abych zjistil, co všechno mám koupit. V hlavě jsem měl dokonalé prázdno. Schopnost fenomenální paměti jsem ztratil, jak jsem ji získal!

Petr (55), Pardubice