Nemohla jsem v noci spát. Zírala jsem z okna a najednou se to objevilo. Když jsem si ale nasadila brýle, bylo to pryč.

Nerada čtu články o záhadách a tajemných jevech, protože se těchto věcí bojím. Jednou jsem ale viděla na vlastní oči úkaz, který se mi zdál neuvěřitelný. Nikdy jsem pro něj nenašla uspokojivé vysvětlení.

Dívala jsem se na Měsíc

Bylo to před několika lety v noci ze soboty na neděli 9. července. Nemohla jsem spát, převalovala jsem se v posteli a zírala do tmy. Byla už hodina po půlnoci. Vstala jsem a plížila se po bytě, abych nevzbudila manžela. Tak jsem se z okna zahleděla na Měsíc.

Byl v úplňku a zdál se neskutečně blízko. Na obě strany od něj jakoby vlály světelné fábory.

Rozpoznala jsem světlý kruh

Když jsem se zahleděla vlevo od Měsíce, spatřila jsem malé světýlko. Přistoupila jsem k oknu, a protože nosím brýle, musela jsem pořádně zaostřit. Rozeznala jsem světlý kruh, vypadal jako velké hodiny. Uprostřed kola jsem rozeznávala něco jako ručičky. Najednou se ale ručičky začaly pohybovat.

Objevil se kříž

Objekt začal vyhlížet jako meč, a vzápětí změnil podobu na velký temný kříž. Byl ohnivým kruhem silně osvětlený, a díky tomu se stal zcela zřetelný. Byla jsem tím úkazem tak překvapená, že jsem se rozběhla pro brýle.

Sotva jsem si brýle nasadila, ke svému překvapení jsem nic neviděla, všechno zmizelo. Stačilo ale brýle sundat a znovu se vytvořil ten kruh s křížem.

Manžel nic neviděl

Vzbudila jsem manžela, abych se ho zeptala, co vidí on. On mi však řekl, že nevidí vůbec nic. Že to bylo nejspíš letadlo nebo světla z Liberce, nedaleko kterého bydlíme. Ta světla se prý zřejmě odrážela někde nad horami a promítala se na oblohu.

Úkaz se objevil znovu

Druhou noc z 9. na 10. července byl stále ještě úplněk. Číhala jsem, zda se úkaz po půlnoci objeví na obloze znovu. A taky že jo. Nebyl to ale již kruh, ale jakési pulzující souhvězdí na pravé straně Měsíce.

Nikdy jsem si něčeho takového na noční obloze nevšimla. A tak jsem nelenila a vypravila jsem se hned v pondělí do knihovny. S mapou noční oblohy jsem zase po půlnoci číhala. Blikající světélka se objevila, nikoliv ale na stejném místě jako noci předešlé.

Tentokrát byla více vzdálená od Měsíce. Měla jiný tvar a ten po několika vteřinách změnila. Jakmile jsem si ale vzala brýle na dálku, světla okamžitě zmizela.

Už jsem je znovu neviděla

Zase jsem probudila manžela, ale ten opět nic neviděl. Vysmál se mi, že mám halucinace, ale já vím, že to byla skutečnost. To bylo naposledy, kdy se světélka na obloze objevila. Od té doby je na noční obloze hledám marně.

Romana S. (70), Jablonec nad Nisou