Byla jsem moc smutná, když nás předčasně opustila. Pak se ale najednou začal v mé blízkosti objevovat ptáček, který mě všude provázel.

S maminkou jsme měly krásný vztah, byla více moje kamarádka, než někdo, kdo mě má vychovávat a být na mě přísný. Mohla jsem se jí svěřit úplně se vším, nikdy neztrácela nervy a vždy pro mě měla dobrou radu nad zlato. Měla úžasné srdce a každý, kdo ji poznal, musel ji mít rád.

A právě takoví lidé často odcházejí brzy. Srdíčko maminku zradilo, když jsem jí nejvíce potřebovala.

Bylo mi šestadvacet let, měla jsem za sebou druhý, velice těžký porod, můj muž přišel o práci a první dítě se potýkalo s neustálými kašli a rýmou, kvůli kterým nemohlo chodit do školky.

Těžká chvíle

Nemohla jsem se z pohřbu vzpamatovat. Ve dne jsem se držela, ale v noci to bylo nejhorší. Nemohla jsem spát a moje zdraví se horšilo. Cítila jsem se slabá a psychicky na dně.

Ten den ráno, když jsem sotva pletla nohama, abych udělala manželovi kávu a připravila ho na přijímací pohovor – už několikátý v pořadí, jsem po jeho odchodu usedla ke stolu a čekala, až se probudí dcera a malý synek.

Najednou jsem zaslechla zaťukání na okno. Seděl tam ptáček.

Dám mu drobky, řekla jsem si. Otevřela okno, ale on se vůbec nebál. Díval se na mě upřeně a mně se nahrnuly slzy do očí. Najednou se mi zdálo, že ten pohled znám. Sedla jsem si k oknu a ptáčkovi začala vylévat své srdce, jak moc jsem nešťastná. Pak jsem položila hlavu na parapet a rozplakala se.

Švitořil s dcerou

Cítila jsem, jak se někdo dotýká mých vlasů. Zvedla jsem hlavu – a on ten pták. Natáhla jsem ruku a on mi na ni vlezl. Díval se na mě a cosi švitořil. Bylo to jako balzám na moji duši. I když se děti probudily a já měla plno práce, ptáček byl stále na blízku. I dcera si ho všimla.

„Maminko, ten ptáček se mě vůbec nebojí!“ Chvilku si s ním cosi povídala a pak najednou ke mně přiběhla: „Maminko, ten ptáček mi řekl, ať už nepláčeš, že je babička v nebíčku z toho smutná!“ Ta slova mě zasáhla do srdce. Už se musím vzchopit!

Musím být silná pro sebe, děti i manžela. Ptáček se ještě několikrát objevil na našem okně, jako by mě chtěl kontrolovat. A pak se už neukázal. Věřím tomu, že to byla moje maminka – nebo možná nějaký posel z ráje, který mi měl domluvit.

Alena (59), Svitavy