Se svojí matkou jsem se vždy strašně hádala, a nejvíc, když jsem měla malé děti. Měla jsem pocit, že vůbec nerespektuje moji výchovu a ta její se mi zdála příšerná!

Teď je už pozdě si to vyříkat. Moje máma ke mně nikdy neměla respekt, a tak se člověk vlastně ani nemohl divit, když ho neměla ani tehdy.

Nad mými výchovnými metodami a názory jen ledabyle mávla rukou a cpala moje děti sladkostmi nebo jim dávala výchovně „na zadek“. Máma je stará škola a já se s ní nemínila dohadovat.

Sama přiznávala, že nás občas s bráchou, když bylo potřeba, „ztřískala“ a vůbec nám to prý neuškodilo. Měla jsem na to jiný názor a vyrovnat se s jejími výchovnými metodami mě stálo pár let psychoterapie.

Dělala, co mohla, respektuji ji, jako rodiče, který byl na výchovu sám. Ale s jejím přístupem nesouhlasím.

Doma děti nemlátíme

Dodnes totiž trnu hrůzou, když něco rozliji. Byla jsem zvyklá, že následuje křik nebo pohlavek, případně bolestivé švihnutí přes prsty. Nechtěla jsem tedy, aby mé děti něco podobného také zažívaly.

Když jsem se pak dozvěděla, že se babička během hlídání neudržela a „flákla“ je, neskutečně jsem zuřila. Dětem jsem vysvětlovala, že se babička neumí ovládnout a bitím nic nevyřeší.

Když jsem byla u toho, že mého syna bouchla přes zadek za neuposlechnutí, hned jsem jí vynadala. „To se tu mám s ním vybavovat a vysvětlovat mu, že mi nesmí běhat po kuchyni, když vařím?

Ta vaše dnešní tolerance je k uzoufání, to ti povím,“ hartusila a hned poté dovolila dětem koukat na pohádky a ještě do nich cpala nezdravé sušenky.

Kupované nejedly

Moc dobře věděla, že jsem jim pekla zdravé sušenky sama a snažila jsem se, aby kupované sladkosti jedly jen výjimečně. Nakonec jsem měla pocit, že mi to dělá schválně. Jednou, když jsem si je vyzvedávala u ní doma, měla dcera pusu celou od čokolády.

Máma se už ve dveřích smála, že mi je prý zase rozmazluje. „Mami, sama by ses měla zamyslet nad kily navíc a neučit děti být závislé na cukru,“ neudržela jsem se už a ona se samosebou urazila.

Málem ji trefil šlak

Zásadně mě neposlouchala ani při nákupu dárků. Máme malý byt a nepotřebovali jsme dětský pokoj narvaný plastovými nesmysly. Přesto každé Vánoce dostávaly děti asi dvacet dárků.

Jednou se máti po jednom sháněla a já ji upozornila, že máme polovinu věcí nevybalených na půdě. Chtěla jsem, aby už konečně pochopila, že bude muset hrát podle mých pravidel. „Mami, pod stromeček i k narozeninám máme dohodu. Ne víc než pět dárků.

Mám od tebe na půdě zásobu na deset let dopředu. Možná něco daruji charitě, když to pořád nechceš pochopit,“ uhodila jsem na ni.

Řekla jsem, že je konec

Posledním hřebíčkem do rakve bylo hlídání, kdy máma nechala děti koukat na děsivou pohádku. Dcera byla dost citlivá a celý týden poté se budila s pláčem. S manželem už jsme byli naštvaní a já udělala nepříjemný krok pro nás pro všechny.

Odmítla jsem na čas dávat děti mámě na hlídání. Tím  ovšem skončily naše vztahy zcela. Matka se mnou přestala komunikovat a odstřihla celou mou rodinu. Už nechtěla se mnou nic mít. Prý jsem ji urazila. Děti jsem připravila o babičku a sebe o mámu. Nedávno jsem se totiž dozvěděla, že zemřela.

Dana T. (55), Teplice