Ještě že mám vedle sebe moji nejlepší kamarádku Zdenku. Jsme taková nerozlučná dvojka, která si vždy poradí. Můžu se na ni ve všem spolehnout.
Jen občas jsem v úzkých, to když Zdena někam vyrazí. Ona strašně ráda cestuje, nalévá si do duše úžasné zážitky, jak sama říká. No jo, ale pak ji potřebuji a ona si nalévá.
Zrovna jsem byla na vážkách, jestli si mám něco začít s Romanem, tím chlapíkem, který seká trávu i u nás před domem a pořád na mě haleká, že jsem jako jeho vyvolená a kdy už konečně s ním půjdu na rande. Mám k němu několik výhrad a potřebovala bych to se Zdenkou probrat.
Byla zvědavá
„Nevíš, od čeho jsou telefony?“ volala mi Zdena. Prý už se dlouho neozývám, a tak chce vědět, co je u nás nového. Volala ze Španělska, kde si byla prohlédnout tu věhlasnou katedrálu.
„Nejlepší na tom je, že když se dostaneš dovnitř, můžeš tam bloumat, jak dlouho chceš, nikdo tě nevyhodí,“ sdělovala mi spokojeně. Zarazilo ji, že na její veselé zprávy pořád říkám hm hm. „Co se děje?“ zbystřila Zdenka. Tak jsem jí nastínila svůj problém.
Smála se. Že prý mě nemůže ani pár dní nechat bez dozoru, že se hned zamotám do neperspektivních vztahů.
Měla hned jasno
„Ale co je špatně?“ protestovala jsem. „Všechno, úplně všechno!“ spláchla mě Zdenka. „Copak ty nevíš, co je to za chlápka?“ divila se. „Poděs!“A hned mi začala vypočítávat všechny nedostatky toho veselého chlapíka, který se už zase natřásal pod mými okny.
Jen tak, nesekal tentokrát trávu, a prý že jde jen tak kolem a jestli jsem nezměnila názor. „Polej ho studenou vodou,“ radila mi Zdena. Připadalo mi to kruté. On se mi dvoří, a já ho jen tak zchladím? Zdena mě ale varovala.
Ten chlapík to zkouší na všechny ženské, nejsem prý výjimka. I ona sama s ním už měla co do činění. „Na pořádného chlapa si musíš chvíli počkat. Nebo ti mám přivézt nějakého Španěla? Pár bych jich pro tebe měla z fleku.
Takhle to nepůjde
Nezdálo se mi, že bych měla navazovat nějakou vzdálenou známost. Na to já asi zrovna nejsem ten kurážný typ. Vymluvila mi to, že prý ho přiveze s sebou. Prý už zase neposlouchám, co mi říká. „Takhle to dál už nepůjde,“ pustila se do mě.
„Ty prostě potřebuješ někoho, kdo tě bude mít rád, a líp, kdo tě bude milovat. Zasloužíš si to! Nech toho halekala pod oknem a počkej, až se vrátím.“
Bylo to fakt překvapení
Návrat Zdeny byl tentokrát očekávanější než dřív. Byla jsem napnutá jako kšandy. Zdena se hned hrnula do dveří, jen jsem otevřela. „Tak ho vedu,“ zvolala Zdena. A já se lekla. Když mě moje kamaráda viděla, začala se smát.
„Nejsem zase takový šílenec, abych vás oba přiváděla do rozpaků. Ale mám pro tebe dost dobrý tip.“ A já se začala bát. „Můj bratranec Hynek je na tom podobně jako ty. A je moc hodný, toho bych ti teda z fleku doporučila.“
Kývla jsem
Já jsem Zdeně uvěřila. Hledám přece někoho, tak proč to nezkusit s někým, koho mi doporučuje nejlepší kamarádka. Ta by mě přece jen tak nehnala do náruče nějakému šílenci. Kývla jsem, že nám domluví nenápadné rande.
Prostě zinscenuje naše setkání a uvidí se, co dál. No, trochu jsem ji podezírala, že to domluví i s Hynkem, aby naše šance byly vyrovnané. Ale to mi nevadilo.
Dali jsme to dohromady
Bavili jsme se náramně na zahrádce hospůdky a vůbec se mi nechtělo jít domů. Hynek byl příjemný společník, vtipný a milý. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že žádnou nenašel. Čekal prý na mě. Po nezdařeném manželství se už nechtěl vázat.
Jenže sestřenka Zdena ho ukecala, že je hloupost být sám. A udělala moc dobře!
Věra N. (66), Karlovy Vary
