Teprve osobní zážitek nám pomůže pochopit to, čemu jinak nevěříme. Dočasně jsem získala schopnosti, o kterých jsem nevěděla, že existují.
Kdysi jsem patřila mezi ty typy lidí, kteří se posmívají druhým za některé názory na věci mezi nebem a zemí. Nikdy jsem na žádná kouzla, přízraky nebo nadpřirozené jevy nevěřila.
Dokonce i jako malá holčička jsem se nerada dívala na pohádky, kde se nadpřirozené bytosti vyskytovaly. Připadalo mi, že člověk by se měl držet svého praktického rozumu a nepodléhat různým nesmyslům. Zejména moje starší sestra Martina v tomto směru vynikala.
Každá jsme si stála za svým
Martina byla můj pravý opak. Bavilo a fascinovalo ji všechno, co se magie, nadpřirozena a astrologie týkalo. Dokonce si i sama sobě vykládala karty nebo zkoušela různá kouzla. Mně to přišlo hloupé a nevěřila jsem tomu.
Naše hádky o účinnosti astrologie nebo magie sice nikdy nepřekročily hranice běžného škorpení, ale každá jsme si stála pevně na svém. Potom ale přišel den, na který nikdy v životě nezapomenu.
Manžel odjel pryč
Trávila jsem tehdy celý týden sama doma, protože manžel odjel s několika kamarády na Slovensko na rybolov. Jezdíval tam pravidelně jednou za rok a já jsem mu tu možnost samozřejmě ráda dopřávala.
Byl to jeho dlouholetý koníček a taky potřeboval jednou za čas nějakou tu chvíli jenom sám pro sebe a své zájmy. Pokud bych během té doby něco potřebovala, měla jsem možnost obrátit se na syna nebo na dceru, kteří bydleli se svými rodinami v sousedním městě.
Od rána mi bylo divně
První večer jsem sama doma strávila odpočinkem a četbou. Utekl jako voda a večer jsem usnula během několika minut. Druhý den byla sobota. Už od rána mi bylo divně. Myslela jsem si, že na mě leze nějaká nemoc. Necítila jsem se dobře, bolela mě hlava.
Večer jsem tedy brzy ulehla do postele. Dlouho se mi však nedařilo usnout.
Podivný příval energie
Najednou jsem pocítila, jak moje tělo ztěžklo a zalila mě horká vlna. Nebylo to ale nic nepříjemného, připadalo mi, jako by mi do těla vstoupila nějaká silná energie.
Uvědomovala jsem si ji ale jen chvilku, pak mi najednou ztěžkla víčka a já jsem konečně usnula. Když jsem se probudila, byla stále ještě noc. Mně ale připadalo, že je kolem mě spousta světla, i když jsem žádné nerozsvítila. Cítila jsem se zmatená. Potom jsem znovu upadla do spánku.
Něco bylo jinak
Ráno jsem okamžitě po probuzení věděla, že je něco jinak, než předtím. Nejprve jsem se v tom ale nedovedla orientovat. V hlavě mi například neustále kolovala myšlenka, že můj muž má na Slovensku nějaké problémy a že mi každou chvíli zavolá.
Bylo to opravdu tak. Za několik minut zazvonil mobil a manžel mi řekl, že měli na cestě k horskému jezeru autonehodu. Naštěstí dopadla jen lehkým zraněním pro jednoho jeho kamaráda.
Předtuchy nebo vidiny?
Aniž by mi to řekl, hned jsem věděla, o kterého kamaráda šlo, což manžela překvapilo. Sdělila jsem mu rovněž, že se budou muset z nějakých důvodů vrátit zpátky dříve. Ptal se mě, jak to všechno vím. Na to jsem mu však nedokázala odpověď. Vůbec jsem nevěděla, kde se ve mně bere ta jistota, s jakou podobné věci říkám.
Věděla jsem, co se stane!
Během celé neděle jsem pak zjišťovala, že po oné divné noční příhodě jsem získala schopnosti, jakým jsem sama předtím nikdy nevěřila. Dokázala jsem předvídat budoucnost, ne roky dopředu, ale hodiny nebo dny ano.
A když jsem pak vyšla na ulici, uměla jsem přečíst lidem myšlenky. První hodiny jsem si myslela, že se z toho asi zblázním. Potom jsem si ale začala ty zázračné schopnosti vychutnávat.
Schopnosti jsem si užívala
Bylo zajímavé zjišťovat, na co naprosto cizí lidé myslí nebo jaké mají starosti. Plánovala jsem si, jak především manžela budu neustále překvapovat tím, co vidím, dopředu i znalostí toho, co si myslí. Můj zvláštní stav ale trval bohužel jenom jeden den.
Večer mě šíleně rozbolela hlava, což jsem přikládala nahromadění všech těch dojmů za celou neděli. Upadla jsem do krátkého spánku. Jakmile jsem se probrala, pochopila jsem, že jsem na tom stejně jako dřív – tedy jako každý běžný člověk. Ten dar předvídat nebo naslouchat myšlenkám lidí se ztratil.
Existuje ještě další svět?
V noci se mi potom zdál zvláštní sen. Ocitla jsem se v něm v nějaké hale s mnoha dalšími lidmi. Jakási zářící bytost tam na pódiu přednášela o tom, že na světě jsou skutečně věci, kterým nevěříme a nerozumíme.
Občas někteří z nás dostanou na chvíli dar, kterým se o takových věcech přesvědčí. Věděla jsem, že k těmto lidem nyní patřím i já. Když jsem se pak o tom bavila se svojí sestrou Martinou, poprvé jsme se ohledně toho, co je za tímto světem, shodly.
Veronika D. (60), Jablonec nad Nisou
