Domů     Kam se tak chodí hledat štěstí?
Kam se tak chodí hledat štěstí?
3 minuty čtení

S Rudolfem jsme chodili osm let. O svatbě nepadlo ani slovo. Došla jsem k názoru, že si mě nikdy nevezme. Někdo jiný by ale mohl…

Připochodovaly za mnou jako komando pomsty. Babička, máma, sestra. Tvářily se přísně. „Chceme ti promluvit do duše,“ řekla sestra. A jéje! Bylo mi jasné, že se ta věc týká Rudolfa. „Je to kvůli Rudolfovi?“ broukla jsem.

„A kvůli komu jinýmu asi?“ zaúpěla má sestra Mirka. Máma přikývla a babička těžce vzdychla. „Holčičko, ten mládenec si tě nikdy nevezme,“ pravila smutně. Věděla jsem, že se bude probírat přesně tohle.

S Rudolfem jsem chodila osm let. „Říká se tomu přechozený vztah!“ prohlásila sestra. Měla pravdu. Ruda bydlel převážně u mě, prala jsem mu, vařila, pekla, žehlila, leč o svatbě ani muk.

Vedl řeči o svobodě, pod čímž si představoval, že bude v úterý chodit na tenis, v pátek do hospody na pivo a na karty a v neděli na fotbal. „S Rudolfem to nemá cenu,“ houkla Mirka. „To už by poznal i slepej.“

Rozhlédni se

Přinesla jsem konvici s čajem, nalévala a proti své vůli se rozbrečela. Koukaly se na mě zděšeně. „Proboha, nechtěly jsme tě rozplakat,“ vyděsila se babička. Máma hledala kapesník. „Vyvádíš, jako by byl Ruda jedinej chlap na světě,“ vztekala se Mirka.

„Rozhlídni se trochu. Copak se v tvém okolí nevyskytuje nikdo, kdo by byl fajn? Přemýšlej.“ Utírala jsem si slzy a zoufale vrtěla hlavou. „O nikom nevím,“ vzlykala jsem. „A s Rudou to jde od desíti k pěti. Zrovna jede s kamarády na týden na vodu.

Nevezme si mě ani v příštím životě. Je mi šestatřicet, ujel mi vlak.“ Už dlouho jsem takhle nebrečela. Když jsem později vyprovázela komando ze dveří, zrovna se vracel soused z práce. Přátelsky jsme se pozdravili. „No vidíš,“ šeptala ségra.

„Ten je docela hezkej.“ Zavrtěla jsem hlavou: „Má vážnou známost.“ Najednou mě napadlo, že jsem tady tu holku delší dobu neviděla.

Do roka a do dne

Několik dní nato jsme se zase náhodou potkali. „Kdepak máte Rudolfa?“ zazubil se. „Jel s kamarády na vodu,“ vzdychla jsem. „Zdá se mi to, nebo vás trošku zanedbává?“ optal se. Překvapeně jsem vzhlédla: „No hodně mě zanedbává.

A kde vy máte Moniku?“ odvážila jsem se. Pokrčil rameny: „Sbalila si kufry a odešla za štěstím, které ji prý se mnou nečeká.“ Po trapné pauze jsme se oba rozesmáli. „A kam se tak chodí za štěstím?“ zajímalo mě.

„Chtěl jsem se jí zeptat, ale ona to nejspíš neví, nikdy jsem ji šťastnou neviděl,“ odvětil a pozval mě na kafe. S Rudolfem jsem se rozešla a svatba se sousedem Jirkou byla do roka a do dne.

Jaroslava (61), Trutnov

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.