Petra byla vždy ta mladší a rozmazlovaná sestřička. Všechny její průšvihy jí nakonec vždy prošly. Zneužívala toho jako dítě. A zneužívá toho dodnes.

Anička mi přišla otevřít. „Ahoj, teto, pojď dál.“ Vítá mě, v náručí mimino. Za Aničkou vykukují další tři zvědaví prcci. Nejsou její. Vždyť Aničce je teprve dvaadvacet. Je rok vdaná a čeká svoje první dítě. Toto jsou její sourozenci.

Nejmladšímu je půl roku a nejstaršímu osm. Sedám si v kuchyni ke stolu a rozhlížím se, s čím bude třeba pomoct. Přece není možné to všechno nechat na Aničce.

Sestra byla veselá

Moje sestra Petra se vždy ráda bavila. Na učení moc nebyla, zato různé večírky a zábavy vymetala, kde se dalo. Pak začala pít. Nejprve jen tak rekreačně, ale brzy už to přestala být legrace.

Když ve dvaceti otěhotněla, doufali jsme doma všichni, že se konečně usadí. Bohužel její přítel se také rád napil. Jejich manželství netrvalo dlouho a malá Anička, moje neteř, se dokonce na několik měsíců ocitla v dětském domově.

Ani léčba jí nepomohla

Snažila jsem se sestře domlouvat, aby šla na léčení, aby se starala o svou dceru. Vždy to na chvíli zabralo. A pak Anička zase skončila u nás. Petru jednou našli opilou ležet na ulici. Byla úplně bez sebe. Tehdy se konečně nechala přemluvit na léčbu.

Vypadalo to na šťastný konec. Našla si seriózního partnera. Anička byla zase u ní. Petra otěhotněla, těšila se na novou rodinu.

Prostě to neunesla

Bohužel šťastný konec se nekonal. V šestém měsíci těhotenství lékaři zjistili, že miminko nežije. Petra se zhroutila a začala znovu pít první ligu. Její parter ji brzy opustil. Petra opět otěhotněla. Narodil se jí syn a otec byl neznámý.

O Petříka se začala čím dál tím častěji starat Anička. Její matka toho totiž nebyla některé dny vůbec schopna. Snažila jsem se opět sestře domluvit, ale marně. Místo toho, aby se postarala o malého syna, přišla s tím, že je znovu těhotná.

Nemohla ji opustit

Anička už byla dospělá, měla právo na vlastní život. Odejít nemohla. Starala se už o tři své nevlastní sourozence. Zažila na vlastní kůži dětský domov a nechtěla, aby tam skončili její bráškové a sestra, kteří za nic nemohli.

Petra, ta se potácela mezi obdobími, kdy se alespoň trochu držela, a chvílemi, kdy se propadala na samé dno, opilá a nemohoucí.

Chtěla rodinu

Nakonec se Anička seznámila s prima mužem, vzali se. Místo svatebního daru, matka Aničce oznámila, že je opět těhotná. Čekala už své šesté dítě. A malý Venoušek, jak jinak, brzy po porodu skončil u Aničky.

Vzala si k sobě i ostatní děti, protože Petra se znovu rozhodla léčit. Jenže je sama těhotná. Tohle přece nejde. Snažím se jí pomáhat, jak jen můžu, ale nejsem na tom zdravotně nejlíp a těch pět raubířů jen těžko zvládám.

Venoušek je nemocný

Kromě toho nejmenší Venoušek je nemocný. Doplatil na mámino pití. Trpí fetálním alkoholovým syndromem a je mentálně zaostalý. Neumím si vůbec představit, že tohle všechno nějak zvládneme.

Anička je sice hrozně statečná a má i skvělého muže, který to s ní všechno snáší, pomáhá jí a podporuje ji v tom. Ale jak dlouho? Vždyť budou mít vlastní dítě a mají právo na svou rodinu.

Andrea M. (58), Kolín