Manželství mi začalo připadat nudné, a tak jsem si našla milence. Naštěstí zasáhl osud a já si brzy uvědomila, jakou chybu dělám.
Když jsem na jedné akci poznala Kamila, jeho pozvání na skleničku jsem neodmítla. Byla jsem sice vdaná, ale moje manželství s Františkem už dávno postrádalo jiskru. Navíc Kamil byl báječný společník, už dlouho jsem se tak nepobavila.
Začali jsme se tajně scházet, tu na večeři, tu na vycházku. Kromě nějakého polibku mezi námi zatím nic nebylo. Jednoho dne jsem jela na návštěvu ke své sestřenici. Manželovi jsem řekla, že přijedu domů až druhý den večer.
Měla jsem svůj plán! U Jitky jsem byla jen pár hodin a s Kamilem jsem měla noc strávit v malém hotýlku, dostatečně daleko od našeho města. Sejít jsme se měli před hotelem.
Musím dodat, že v té době nebyly mobilní telefony ještě běžné. Jitka neměla ani pevnou linku, takže nehrozilo, že by mi manžel volal. Vystoupila jsem z autobusu a šla k hotýlku, kde na mě měl čekat Kamil. Ale on tam nebyl.
Marné čekání
Po půl hodině čekání jsem se šla zeptat, jestli je rezervovaný dvoulůžkový pokoj na jeho jméno. Dozvěděla jsem se, že ano. Dala jsem si v místní restauraci jídlo, a když jsem se ani poté Kamila nedočkala, naštvaně jsem odjela posledním autobusem domů.
Doufala jsem, že když si v pondělí zavoláme, vše se vysvětlí. Měla jsem zlost, že se naše plány nevyvedly. Franta se divil, že jsem tak brzy doma. „Nebavilo mě to u Jitky, ona pořád jen lamentuje a nadává na všechno,“ zalhala jsem a šla znechuceně spát.
Druhý den mi u snídaně můj muž řekl: „Představ si, co jsem včera zažil!“ Začal mi vyprávět, že cestou z práce zůstal stát v dlouhé koloně, protože nějaký náklaďák vezl špatně připevněné dřevo, které začalo za jízdy padat a pomlátilo auto jedoucí za ním.
„Když jsem venku kouřil, než to hasiči odklidili, přišel ke mně nějaký chlapík, jestli mu mohu připálit a začal nadávat: To je pech, já mám mít dneska rande se Simonkou, mám objednaný hotel.
Takhle to nestihnu včas a rezervaci nám zruší,“ vyprávěl manžel a mně pomalu tuhnul úsměv.
Není nad věrnost
„Řekl jsem mu, že se určitě sejdou jindy a on na to, že ta jeho Simonka je vdaná. To je hrůza viď? Co to asi musí být za ženskou, když takhle podvádí manžela… Jo, není nad věrnost,“ dodal a pohladil mě po ruce.
Udělalo se mi zle, nezmohla jsem se ani na slovo. „A kam mám připevnit tu poličku, kterou jsem ti už konečně dodělal?“ zeptal se ještě a já si v tu chvíli uvědomila, jak strašně jsem mu mohla ublížit.
Svému milujícímu manželovi. V pondělí jsem zavolala Kamilovi a řekla mu, že s ním končím. S mým mužem jsme spolu stále, jsem mu věrná a jsem ráda, že to tenkrát takhle dopadlo. Že zasáhl osud!
Simona (65), východní Čechy
