Po generace pronásleduje muže v našem rodě tragický osud. Chtěla bych tomu řádění temných sil udělat už konečně přítrž.
Je to už více než padesát let, co jsem poznala svého manžela Josefa. Byla to moje první a opravdu velká láska. Vždycky mi byl oporou, stál při mně a nikdy mě neopustil. Máme tři děti, dvě dcery jsou šťastně vdané, jen syn Jindra mi dělá starosti.
Nad mým rodem totiž visí hrozné prokletí, které ničí zásadně muže. Jindra má zatím spokojený život. Má také dva zdravé a chytré syny, kteří se již staví na vlastní nohy, ačkoli z rodinného hnízda se jim ještě nechce.
Nám to nevadí. Syn se snachou jsou také rádi, že mají své děti ještě doma. Jsou zkrátka spokojená rodina, které nic nechybí. Proč tedy ve strachu o ně nemohu v noci spát a s napětím koukám do temné noci?
Mám strach
Čím dál více totiž poslední dobou přemýšlím o kletbě naší rodiny. Bojím se, že může každým dnem znovu přijít a vzít nám naše štěstí. A udeří stejně rychle a nečekaně jako kdysi. Můj dědeček se za nevyjasněných okolností oběsil ve stodole.
Dopis na rozloučenou nenechal. Proč to tenkrát udělal, na to už nikdo nepřišel. Byla to velká záhada, jako by ho posedl nějaký démon a on to musel udělat. Babička se s jeho smrtí nikdy nevyrovnala.
Nikdy si žádného dalšího muže nenašla a chodila v černém až do své smrti. Bohužel to ale nebyl jediný muž, který takto podivně ukončil svůj život. Stejně odešel také můj otec.
Proč to udělali?
Bylo mi tehdy osm let a našla jsem ho viset na hrušce u stodoly. Moje matka z toho zkolabovala. Proč to udělal, se taky nezjistilo. Když se chystala moje svatba, stalo se další neštěstí.
Už se blížil čas obřadu, ale můj bratr, který mi šel za svědka, nebyl k nalezení.
Můj nastávající, Josef, se proto vydal k bratrovi domů, domnívali jsme se, že zřejmě zaspal. Jeho soused však tvrdil, že bratr už dávno odešel. Josef znovu nasedl do auta a vydal se bratra hledat. Zastavili se ve třech hospodách, které byly při cestě.
Prošli i místní obchody. Nikdo o něm nevěděl, nic neslyšel. Měli jsme strach. Zavolali jsme na policii. Ta našla bratrovu motorku opřenou v lese o strom nedaleko od silnice. A bratra pověšeného na stromě.
Z nepochopitelných důvodů se rozhodl ukončit svůj život. Stejně jako náš táta i děda. Proč to udělal? Nikdo neměl tušení. Svatba se nekonala. Za pět měsíců od této tragické události se narodil náš syn Jindra.
Plakala jsem štěstím i zoufalstvím, když mi ho položili do náruče. Byla jsem tak vděčná, že se mi narodil zdravý syn, ale zároveň vyděšená z toho, že se jednou nevyhne zlé kletbě.
Zlomím prokletí
Poté se mi narodily ještě dvě dcery. Ženy v mém rodě byly vždy v bezpečí, ale o syna a vnuky mám stále strach. Někdy se syna pro jistotu ptám, jestli ho něco netrápí. Ale on se jen zasměje a řekne: „Neboj mami, já se neoběsím jako strejda, děda a pradědeček!“
Jenže v dnešní době se člověk dostane do potíží rychle! A tak nakupuji různé talismany, amulety, kameny pro štěstí, zvonečky, orgonity, co přitahují pozitivní energii, abych to prokletí, které mi nedá spát, jednou provždy zničila.
Božena (75), Vsetín
