Najednou mě každý kluk chtěl a zamiloval se do mě až po uši. Moje duše ale měla k čisté bytosti daleko.

Nemohla jsem na své dětství a utrpení ošklivého káčátka zapomenout. S vnitřním sebeuspokojením jsem přebírala kluky kamarádkám, ničila dlouhodobé vztahy, s muži si pohrávala a škodila.

Svých předností, kterými mě příroda náhle obdařila, jsem neváhala využívat ani u své sestry Aničky. Stalo se téměř pravidlem, že si přivedla domů kluka, a než se otočila, já se s ním objímala a držela za ruku.

Sestřino štěstí jsem neunesla

Jak čas šel, našla si Anička toho pravého. Nejspíš proto, že jí přály okolnosti. Já totiž narazila tehdy na žárlivce, který si mě dokázal ohlídat. Vdaly jsme se obě.

V tu dobu si nejspíš sestra myslela, že se problém vyřešil a obě budeme žít spokojený rodinný život. Děti se mi narodily tři, každé s někým jiným. A tak se sestra zase dočkala. To její rodinné štěstí jsem nemohla unést.

Nečekaný návrat domů z práce se pro Aničku stal smutným probuzením. Načapala mě i s manželem ve své vlastní posteli. Rozhodnutí bylo rychlé. Rozvod.

Přepočítala jsem se

Radovala jsem se, že budu mít jejího Tondu pro sebe. Už jsem si nemohla tolik vybírat. Říkala jsem si, že se spokojím s otrokem, který mě bude milovat, živit mě i s dětmi a sloužit mi. On ale byl až moc velký moula.

Rozvod se vlekl a on po jedné z hádek s mou sestrou spolykal nějaké prášky, skončil v nemocnici a sestra ho vzala na milost. Od té chvíle se mi vyhýbá – i po patnácti letech odchází, když přijdu na návštěvu.

Nikdo o mě nestál

Na svou příležitost jsem čekala marně. Dnes je tomu tak, že lidé mají mou sestru rádi a děti k ní pravidelně přijíždějí s vnuky o víkendech. Na svůj věk nevypadá a občas se za ní nějaký mužský ohlédne. A co víc? Manžel na ni žárlí, což dříve nedělal.

Já jsem plná nemocí a smutku. Zničily mě cigarety a alkohol. Děti mě opustily, založily si rodiny, a vnuci babičku nevyhledávají. Nikdy jsem nedokázala udržet kvalitní vztah, a tak jsem zůstala sama.

Změnila jsem se

Před pěti lety dostala sestra nápad. Na oddělení v nemocnici, kde pracuje, ležel pán. Celý život byl zvyklý na velkou rodinu, měl hodně dětí a vnuků. Zemřela mu žena a on se cítil nešťastně. Aničku napadlo seznámit ho se mnou.

Když jsem ho uviděla, odpuzoval mě. Byl ale tak příjemný a galantní, že jsem mu nedokázala říct pravdu do očí. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem sama sebe přistihla, že na toho Vaška před spaním myslím.

Když mi druhý den zavolal, neprotestovala jsem a šla s ním na skleničku. Dnes jsme spolu s Vaškem čtyři roky. A někdy se mi zdá, že jsem s ním konečně našla vnitřní klid, vyrovnanost, lásku a štěstí.

Šárka L. (58), Rokycany