Vždycky jsem tíhla ke starším. Už na střední škole se mi líbili kluci o pět let starší, a s vrstevníkem žádný vztah netrval dlouho.
Jirku jsem potkala, když mi bylo pětatřicet let a šla jsem s kámoškou na kávu. Měly jsme oblíbenou kavárnu, ale bylo narváno, a tak jsme si přisedly ke staršímu muži. Záhy jsme se dali do řeči.
Ten chlap byl živel a sršel optimismem a mládím, i když mu prý táhlo na šedesát. A když mě pozval na rande, kývla jsem. Připadalo mi to normální, bavit se se starším mužem. Kamarádka sice vrtěla nechápavě hlavou, ale toho jsem si moc nevšímala.
Ten chlap byl prostě úžasný. Do Jirky jsem se zamilovala. I když jsem slyšela varovný hlásek, že věkový rozdíl mezi námi je přece jen výrazný, nedokázala jsem si pomoci.
Předčil muže mého věku
Chodili jsme spolu do společnosti, tančit, do kina, na večeře a hodně jsme cestovali. A nikdo mu nehádal jeho věk. Když jsem ho představila svým rodičům, zpočátku nic nenamítali, ale jen do chvíle, než se dozvěděli, kolik mu je.
Moje máma mě varovala, že teď mi možná vyhovuje, ale za pár let začne stárnout a já budu stále mladá. Brala jsem to jako normální maminkovskou starost.
Nevěřila jsem jim
„Možná za dvacet let, a kdoví jestli,“ říkala jsem si. Měl stále obrovskou energii, a to i v posteli. Na sex jsem si stěžovat nemohla. Možná to bylo také tím, že měl bohaté zkušenosti, ale myslím, že příčina byla i v jeho povaze.
Byl nesmírně něžný a zároveň vášnivý. A měl hezkou tvář a krásné svalnaté tělo, protože každé ráno chodil běhat. Po třech letech chození mě Jirka požádal o ruku a já souhlasila. Máma, místo toho, aby byla šťastná, se rozbrečela.
Pořádně jsem se s ní pohádala a Jirku si stejně vzala. Za dva roky, zrovna mi bylo čtyřicet, jsem otěhotněla a za devět měsíců se nám narodila krásná holčička. A zase jsem slyšela mámu, že to není pro mě žádné řešení. Že jsem měla mít víc rozumu.
Byla jsem tvrdohlavá a neústupná. Ostatně, stejně jsem už vdaná paní, tak jaké pochybnosti. Milujeme se, a to je pro nás důležité! Ostatní není podstatné, říkala jsem si.
Život se nám výrazně změnil a my, místo kaváren, tančíren a výletů do ciziny začali chodit na dětská hřiště a do cukráren. Já si zpočátku užívala rodinné chvilky.
Jenže když byl Elišce rok, už jsem byla unavená jen starostí o ni a o domácnost, tak jsem si občas někam vyrazila. Jirka vždy Elišku ochotně pohlídal a já začala chodit do kina a na party s kámoškami.
Když jsem poprvé odvezla dceru k mámě na prázdniny, těšila jsem se, jak si s Jirkou volné dny užijeme.
Překvapil mě
Říkala jsem si, jak vyrazíme na večeři, do baru nebo se budeme jen tak toulat ulicemi a užívat si volno. Jenže Jirka už o nic z toho neměl zájem. Jediné, čeho jsem docílila, byla večeře, u které jsme si dali každý jednu skleničku, a on už chtěl jít domů.
Co se to děje? ptala jsem se v duchu. A pak mi to najednou došlo! Dohnal ho věk.
Čas hrozně rychle utekl
A jak šel čas, bylo to čím dál horší. Najednou jsem vedle sebe měla starého muže, který je rád, že má klid. Začal stárnout nějak příliš rychle. Přestal se i mladistvě oblékat a často sedával doma v teplácích a popíjel čaj. Jeho vrásčité ruce mě děsily.
Za dvacet let našeho soužití se změnil. Také mu už táhne na osmdesát a mě přestal přitahovat. Nejen fyzicky, ale celkově. Říká, že on už má vše za sebou, cestování pro něj není a bujaré večírky už vůbec ne.
Představa, že takhle budeme žít do konce života, mě děsí. Ještě bych chtěla žít jako mladá. Ale Jirka nejraději doma popíjí červené víno a podřimuje u televize. Ať dávají cokoli. Naše dcera už vyráží se svými přáteli, a co já? Nechci sedět doma se staříkem. Na to se necítím!
Je to ještě on?
Dokonce se mi začali líbit muži mého věku a někdy i mladší! Přemýšlím o rozvodu, i když vím, že to vůči němu ani dceři není správné. Nebo mám zatnout zuby a prostě žít život takový, jaký jsem si před několika lety vybrala já sama? Červíček pochyb stále hlodá.
Často si vzpomenu na matku a dávám jí dnes plně za pravdu, měla jsem mít rozum. Léta strávená s Jirkou byla krásná, jen ty poslední roky jako bych žila s někým jiným.
Jiřina T. (58), Liberec
