Nikdo nevěděl, kde se tam ten dárek vzal. Najednou ležel mezi ostatními a patřil mně a mamince. Přinesl nám štěstí a radost.

Za dveřmi byl Štědrý večer. Pod stromečkem se už tetelily dárky. Pro děti jich bylo dost, jen já a manžel spolu s mou starou maminkou jsme se uskromnili jako vždy. Nejstarší Terezka začala rozdávat.

Přede mnou přistály tři dárky, bylo jasné, že jeden z nich je od manžela, druhý od maminky, a ten třetí? Nějaké překvapení navíc?

Tajemný dárek

Viděla jsem, že i maminka si se zájmem prohlíží třetí dárek. Byl zabalený ve stejném obalu jako ten můj a převázaný červenou stužkou. I velikostí odpovídal tomu mému. Že by manžel? Kdo jiný by nám ty dva na pohled stejné dárky dal?

Podívala jsem na manžela s povděkem v očích. Můj muž si ale držel kamennou tvář, jako by nevěděl, proč se na něj tak přívětivě usmívám.

Romantický šperk

Byla jsem překvapená, když jsem v pěkném pouzdře objevila náramek a náušnice z jakéhosi růžového kamene. Bylo to romantické. Méně vtipné se to ale zdálo mamince. Proč nám dal manžel stejný šperk?

Čekala jsem, že dojde mezi manželem a mojí matkou k nějaké slovní potyčce ještě týž večer, až se děti usadí u televize a budou koukat na pohádku. Já si ten módní doplněk nasadila a tvářila se, jak jsem spokojená.

Ve chvíli, kdy jsem zůstala s matkou sama, jsem se k ní přitočila a poprosila: „Mami, moc tě prosím, vezmi si to, ať má Franta radost!“ Bylo vidět, že jí to dělá velké potíže, ale nechce kazit slavnostní večer.

Ten náramek si nasoukala na ruku a já jí pověsila na uši ty narůžovělé kamínky. „Dělám to jen pro děti,“ zasyčela máma.

Jako nejlepší kamarádi

Po večerní pohádce se děti odloudaly do postelí a já myla v kuchyni nádobí. Najednou slyším smích z obývacího pokoje. To není možné, vydechla jsem údivem. To vypadá, že se směje moje máma, vždycky tak upjatá a mlčelivá, zejména když zůstala sama s mým mužem!

Plížila jsem se ke dveřím a škvírou v nich viděla, jak můj manžel poskakuje po pokoji a něco paroduje. Přehrával své kolegy v práci a moje máma se tomu smála! Nezdálo se jí to trapné jako vždy.

Zapomněla jsem na povinnosti u dřezu a naprosto konsternovaná sedla na židli u dveří. Manžel se s mou mámou náramně bavili. Tohle mi nikdo neuvěří, říkala jsem si. Když jsme ulehli do peřin, povídám Frantovi:

„Ten tvůj dárek udělal mamince velkou radost – a mně taky!“ „Myslíš ten svetr?“ zeptal se můj muž. O náramku a náušnicích nevěděl. Byla to záhada.

Máme doma pohodu

Jak jsme s maminkou později zjistily, ty kameny, to byl rodonit. Do té doby jsme o něm neslyšely. Přináší prý lásku a zbavuje nenávisti. Ať už ho dal pod stromeček kdokoliv, nastolily ty růžové kamínky v naší rodině pohodu a přátelskou atmosféru.

A nejen na Štědrý večer. Vztah mezi manželem a mou maminkou se od toho večera zlepšil.

Radka L. (59), Prostějov