Cesta do Thajska byla pro mě i manžela velkým překvapením. Zjistila jsem tam, že jsem byla v minulém životě orientální tanečnicí.

Když jsem poprvé četla o minulých životech, ta myšlenka se mi zalíbila. Komu taky ne, že?

Nic zvláštního jsem nepociťovala

Když jsem pak cestovala po naší zemi a po Evropě, dobře jsem se rozhlížela kolem sebe a nastavovala svou duši, aby mi prozradila, jestli jsem se náhodou neocitla v místech, kde jsem už někdy v minulosti byla.

Žádné takové překvapení se ale nekonalo. Až jsem si myslela, že jsem k těmto věcem necitlivá nebo prostě že žádné převtělování duší neexistuje.

Východ mě přitahoval

Je pravda, že jsem vždycky hodně inklinovala k východním zemím. Buddhismus mě lákal a jako dospívající dívka jsem chodila do kurzu jógy. Otci se to ale nelíbilo, tvrdil, že se ze mě určitě díky tomu stane blázen.

Mě to ale bavilo mnohem více než nějaké tanečky, kam chodily spolužačky ze střední.

Cesta do Thajska

Nemyslela jsem si ale, že by to mohlo mít nějakou souvislost s mým minulým životem. Teprve až o mnoho let později, když už jsem se vdala a moje děti vyrostly a nám se finančně ulevilo, jsme s manželem vyrazili do Thajska.

Soška mě fascinovala

A tam se mi to stalo ve chvíli, kdy jsem procházela uličkami mezi obchody a prohlížela si místní zboží. Najednou se mi rozbušilo srdce při pohledu na keramiku a jakési malé bůžky.

Úplně fascinovaná jsem si musela jednu sošku koupit a jako uhranutá na ni po zbytek dne zírala.

Moje duše se vznesla

Asi dva dny nato jsme seděli s manželem v jednom místním podniku a dívali se na moře. Moje duše se náhle odpoutala sama od reality a já se zasnila. Najednou jsem viděla plout kolem barevné loďky a na jedné stály děti, které mi mávaly. Jako by to byl nějaký kouzelný výjev z mého dětství.

Tanec mě pohltil

Celý večer jsem přemýšlela, zda jsem našla to, co jsem celý život hledala. A odpověď mi přinesl hned další den. Konal se totiž kulturní program a na něm tancovaly místní tanečnice starý orientální tanec. Poté nás chtěly něco z něho naučit. Já nadšeně vyskočila a začala tančit, jako bych ho dávno znala.

Byla jsem orientální tanečnice?

Nejen manžel a další turisté na mě zírali s otevřenou pusou, překvapila jsem i samotné tanečnice. Říkaly, že tohle se jim ještě nestalo. Aby nějaký Evropan ten tanec uměl lépe než ony samy.

Od té doby jsem přesvědčena o tom, že jsem v jednom ze svých minulých životů žila ve východní Asii a byla tanečnicí.

Monika J. (60), Hradec Králové