Domů     Manželovi rodiče mi přezdívali Bída
Manželovi rodiče mi přezdívali Bída
3 minuty čtení

Tchyně a tchán mi dali najevo, že jsem pod jejich úroveň. Chovali se hrozně, došla jsem k názoru, že jsou zlí a že udělám líp, když se od nich raději odstřihnu.

S tchyní a tchánem jsem se nestýkala. Nebyl to můj styl, přála jsem si navázat s nimi ty nejlepší vztahy, ale otočili se ke mně zády jednou provždy. Pomlouvali mě a útočili na mě od chvíle, kdy mě poznali.

Představovali si pro syna jinou nevěstu, z dobré rodiny, jak říkali. Já byla ze zapadlé slovenské vesnice, z bortící se chaloupky, ze sedmi sourozenců. Přezdívali mi Bída.

Přitom moji rodiče byli čítankoví, o všechny děti se vzorně starali, ale tchyně nepřenesla přes srdce, že se u nás pralo v neckách a do kuchyně občas zavítaly slepice.

Rovněž jsem nenosila značkové oblečení, ale stokrát přešívané hadříky, a nebyla jsem doktorka práv, leč vyučená dámská krejčová.

Chovali se ke mně s pohrdáním, jako bych byla prostitutka či zlodějka, mluvili o mně s posměchem, na svatbu nepřišli, a tak jsem si po letech řekla, že to nemám zapotřebí a že je tedy ze svého života škrtnu.

V nemocnici

Manžel věděl, že nejsem žádná zlatokopka, jak mu předhazovali rodiče, a rozuměl tomu, že se s nimi nechci vídat. Jezdil za nimi sám. Vracel se bez nálady. Uměla jsem si představit, co všechno si musel vyslechnout. Říkali mu, že si se mnou zničil život.

Nejnověji útočili, že ani nedokážu mít dítě. To bylo to nejhorší, protože se to skutečně nedařilo. Snažili jsme se o miminko sedm let. Chodila jsem po doktorech, jezdila do lázní, ještě ke všemu jsem dost vážně onemocněla.

Když jsem pak dlouho ležela v nemocnici, tchyně mi poslala dopis. Stálo v něm psáno, že pokud chci napravit, co se stalo, musím se s jejím synem urychleně rozvést, aby měl ještě čas založit normální rodinu a vést spokojený život.

Takový dopis by chtěl v nemoci číst málokdo. Plakala jsem a v duchu jsem si řekla, že ta žena musí být neskutečně zlá.

Někdo zazvonil

Karta se obrátila. Narodil se vymodlený syn. „Tvoji rodiče chlapce nikdy, nikdy neuvidí,“ oznámila jsem manželovi pro jistotu hned v porodnici. „Já tě nepoznávám,“ hlesl. Jen jsem pokrčila rameny a pak už následovaly samé radosti. Asi rok nato někdo zazvonil.

Za dveřmi tchyně, pohublá, s červenýma očima. Tchán umírá a před smrtí by rád viděl vnuka. První moje myšlenka byla: zabouchnu ti dveře před nosem. Ale prostě jsem to nedokázala. Přivezli jsme chlapečka tchánovi ukázat.

Seděl na posteli, natáhl ruce, pochoval si ho. Když mi dítě vracel, slzel. „Ať je zdravý a spokojený,“ zašeptal. „A ty nám, prosím, odpusť, jestli můžeš.“ Beze slov jsem kývla a stiskla mu ruku.

Ivana (67), Strakonice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.