Domů     Zachránila jsem knihy, ony pomohly zase mně
Zachránila jsem knihy, ony pomohly zase mně
3 minuty čtení

Uviděla jsem je vyhozené v popelnici a řekla jsem si, že je někomu věnuji. Mezi stránkami se ale skrýval hotový poklad.

Jsem z knihovnické rodiny, knihovník byl můj dědeček a maminka taky. Bylo to sice platově podhodnocené povolání, zato ale nádherné. Ráda jsem jako dítě trávila volný čas u dědečka v malé knihovně. Není tedy divu, že jsem si ke knihám vybudovala krásný vztah.

Je to láska

Mám jich doma hodně a k jejich četbě jsem vedla i svoje děti. Ta moje láska se mi jednou vyplatila. Bylo to v době, kdy byly děti hodně malé, já byla na mateřské, a manžel přišel o zaměstnání, protože se jeho podnik krátce po sametové revoluci rušil.

Byly jsme na tom moc špatně a půjčit nebylo od koho. Maminka měla jako bývalá knihovnice malý důchod a otec už nežil. Manžel byl také z chudých poměrů.

Bez ohledu na ostudu

Ten den jsem šla s dětmi na procházku a říkala si, z čeho uvařím večeři, když jsme míjeli popelnici. Byla napěchovaná knihami, které někdo vyhodil. Bez ohledu na ostudu jsem začala ty knihy pěchovat do tašek na nákup i pod kočárek, abych je zachránila.

Něco si nechám, něco rozdám a zbytek odnesu do nemocnice, kde by mohly zpříjemnit lidem pobyt na nemocničním lůžku. Dovlekla jsem ten poklad domů, byl z pozůstalosti nějaké staré paní, jak jsem se dozvěděla.

Její potomci o knihy nestáli, tak je vyhodili. Naskládala jsem je na zem a začali jsme si je prohlížet. Vendulka najednou vykřikla: „Maminko, podívej, co jsem našla?“ Koukám, že dcera drží v ruce tisícovku.

Tolik peněz…

Byla pravá − v knize založená. Máme za co nakoupit nejen jídlo, ale i synovi pleny! Zatímco jsem si fascinovaně prohlížela bankovku, Vendulka začala třást další knihou. „Jééé!“ smála se, když se z ní začaly sypat pětistovky. Našli jsme poklad!

Jako zlatokopka na Divokém západě jsem začala prohledávat knihu za knihou. Přišli jsme si téměř na třicet tisíc, které nám vytrhly trn z paty. Tak se mi záchrana knih po staré paní vyplatila.

Vzhledem k tomu, že se její potomci ke knihám zachovali s takovým barbarstvím, vůbec jsem jich nelitovala. My zaplatili dva nájmy, koupili pračku a ještě nám zbylo na hezkou dovolenou na Slapech.

Anna (61), Liberec

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let