Nikdy jsem nevěřila, že by mohla být černá magie tak mocná, aby nás všechny doma poštvala proti sobě.

S manželem a dvěma dětmi jsme se před pětadvaceti lety nastěhovali do domku na vsi, kde se všichni mezi sebou znají. Já jsem se snažila rychle začlenit a postupně se se sousedy poznávat.

Dozvěděla jsem se mnoho užitečných věcí, ale také samozřejmě spoustu drbů a pomluv.

Brala jsem je s rezervou. Zvlášť tu jednu. O jisté paní, které se říkalo Hildegarda, i když se ve skutečnosti jmenovala úplně jinak, jsem se dozvěděla, že je to prý nebezpečná čarodějnice. Musela jsem se tomu smát. Doma jsem nad tím ale musela přemýšlet.

Přátelská

Hned druhý den jsem zase vyrazila do konzumu „na výzvědy“. Před obchodem opět štěbetala včerejší sestava místních drben. Mezi řečí jsem se jich zeptala podrobněji, o co by se mělo přesně u Hildegardy jednat.

Řekly mi, že má zálibu v magii. Doma provozuje hrozné rituály, při kterých popravila už čtyři černé kohouty. Opět mě to rozesmálo. Na tyhle věci jsem nevěřila, tak jsem pokývala hlavou a myslela si své.

O týden později jsem potkala samotnou paní Hildegardu, dala se se mnou do řeči na návsi a já nechápala, co proti ní lidé mají. Zdála se mi velmi přátelská. Po několika dnech u nás zazvonila s tím, že mi nese pár jahod ze zahrady.

Rodinné drama

Byla tak milá, že jsem ji pozvala dál, na bábovku a čaj. Hezky jsme si povídaly. Vyprávěla jsem jí, jak jsem s mužem šťastná a jakou nám dělají děti radost. Při odchodu říkala, jak moc nám to štěstí přeje.

Ten večer se ale mezi mnou a manželem strhla strašná hádka. A do toho manžel našemu synovi dal facku, což předtím nikdy neudělal. Já jsem zase tak křičela na dceru, že propukla v pláč. Úplně jsme vibrovali zlostí a děti neskutečně zlobily.

Černá magie?

Jaké bylo mé překvapení, když jsem po třech strašných dnech našla pod gaučem, kde Hildegarda seděla, chomáč nějakých chlupů a kohoutí pařát. Hned jsem tu podivnost spálila v kamnech.

Smrdělo to hrozně. Situace u nás doma se ale rychle zlepšila. Od té doby jsem se té ženské vyhýbala a nakonec jsme se raději odstěhovali.

Martina (65), Chrudim